Monument/um, v jehož hlavní roli je památka, spojuje daný MONUMENT, MOMENT a UM a vytváří tak jedinečný site specific zážitek. Lenka Dusilová a Aeldryn tak nabízejí unikátní pohled na vybrané památky (v příloze) a jejich životní příběh.

Monument/um bude mít formu komponovaného večera, kde nebude chybět krátká přednáška a dokument vztahující se k dané památce, který v těchto dnech natáčí ČT ArtZóna přímo pro projekt. Následovat bude samotné představení, kdy Lenka Dusilová svým hlasem, zvuky a hudebními krajinami a Aeldryn svou hrou se světlem, prostorem a organickými videokolážemi vyplní celý prostor objektu. „Monument/um přesahuje naši vlastní tvorbu, poutá nás k jednotlivým místům jejich příběhem a energií. Kromě samotné audiovizuální performance, která bude pokaždé jedinečná, tak navíc na moment splyneme s duchem památky a necháme ji, aby skrze nás promluvila,“ říká Aeldryn a dodává: „Prostory jsou velmi rozmanité, od sakrálních po technické, každý z nich tak osloví diváka jiným hlasem.“

Zdroj: TONDACH Česká republika s.r.o.

Monument/um chce upozornit na neutěšený stav vybraných památek, objevovat a medializovat ty, které mají ambice být součástí společensko-kulturního života. Projekt chce apelovat na veřejnost, že starat se o památky je důležité. „Podporujeme spolky, instituce, města i jedince, kteří mají vizi a našli památce nový smysl, pokud ten původní ztratily,“ říká ředitelka a autorka projektu Soňa Paleta. „Chceme lidem ukázat, že leckdy stačí otevřít oči, aby zjistili, že třeba i za jejich domem je objekt, který nabízí nečekané možnosti. A že změny mohou dosáhnout i oni.“

Výjimečná představení se odehrají v druhé polovině letošních prázdnin na čtyřech místech v Sudetech. Ty, nejenže odráží to, co chce Monument/um oživit, tedy památky, ale také dočasně zmrtvělá místa. Shodou okolností zde i myšlenka na sérii těchto představení vznikla, jak vzpomíná Lenka Dusilová: „V začátcích jsme hledali klíč k výběru památek a celému konceptu. Vzhledem k tomu, že jsem prožila větší část dětství v Karlových Varech a jeho krajinách a téma vykořeněnosti se nedohledatelně táhne mojí rodovou linií a hudební tvorbou, rozhodli jsme se usadit pilotní ročník právě na sudetských památkách.“

Zdroj: TONDACH Česká republika s.r.o.

Za projektem stojí šestinásobná držitelka ceny Anděl, výjimečná osobnost české hudební scény, hudební experimentátorka, skladatelka a zpěvačka s fenomenálním hlasem Lenka Dusilová, VJ Aeldryn, čelní představitel VJingu u nás a dlouholetý člen studia Lunchmeat a spolek APPLAUSE Projects z. s., jenž byl založen speciálně kvůli projektu.

Koncept vznikl v roce 2015 v Duchcově pod vlivem emotivně silné akce, kdy Lenka Dusilová a Aeldryn společně vystoupili na podporu Reinerovy fresky. Tehdy se zrodil nápad uskutečnit cyklus představení, který by pomohl vícero památkám.

 

Termíny, začátky a místa představení Monument/um

27. 7. | 20:30               Horní Vítkov - Chrastava - Kostel Navštívení Panny Marie

  3. 8. | 20:30              Ostrov nad Ohří - Horní hrad - Hauenštejn

17. 8. | 20:00               Jablonec nad Nisou - Jablečné lázně

24. 8. | 20:00               Horní Maršov - Fabrika Temný Důl

 

Vstupenky na všechna představení jsou k dispozici v předprodejní síti Ticketstream za 490 Kč včetně servisních poplatků. Výnos ze vstupného poputuje památkám na konkrétní účely. Kapacita je vzhledem k prostorům velmi omezena. Neváhejte proto s pořízením vstupenek na tento unikátní projekt, který svou koncepcí aspiruje na kulturní událost roku.

Předprodej vstupenek:
https://www.ticketstream.cz/vstupenky/monumentum-lenka-dusilova

PODPORUJTE PAMÁTKY. POMOCT MŮŽETE I VY.

Generálním partnerem projektu Monument/um je firma Tondach.

Rozhovor s Lenkou Dusilovou

Proč jste si vybrala zrovna tyto čtyři památky?

Z řady tipů jsme vybrali asi patnáct, které jsme osobně navštívili. Pro finální výběr jsme pak preferovali ty objekty, za kterými stojí spolky, instituce či města, kteří se snaží oživit nejen zmrtvělé místo, ale i tamější komunitu a dávají památky kámen po kameni dohromady. Za každou z vybraných památek už pak stojí konkrétní lidé, obvykle velcí srdcaři, kteří mají k danému objektu vztah a jsou připraveni do něj nadále investovat energii. Nezbytné samozřejmě bylo i hledisko bezpečnosti, kapacita objektu či genius loci. A také s přihlédnutím k tomu, že jsem prožila větší část dětství v Karlových Varech a téma vykořeněnosti se nedohledatelně táhne mojí rodovou linií a hudební tvorbou, rozhodli jsme se usadit pilotní ročník na sudetských památkách. Krajinu západních Čech jsem tak trochu nedobrovolně objevovala již v raném dětství se svým starším bratrem Markem, který o mě pečoval. Od mých třech let mě bral na výlety po různorodých památkách, neb historie a historické stavby jsou jednou z jeho celoživotních vášní. Projeli jsme tak mnoho míst, které si už dnes konkrétně nevybavuju, ale skrze hledání památek pro Monument/um se mi vrací některé útržkovité vzpomínky a pocity z těchto výletů.

Máte pocit, že památky v dnešní době chátrají?

Pokud o ně není pečováno a zůstávají bez povšimnutí tak chátrají a zemřou, spadnou.

Máte osobní vztah i k severním Čechám?

K severním Čechám mám podivný vztah. Dříve to bylo vzkvétající místo a křižovatka, ale během jejich historie mi přijdou takové trudomyslné. Odsunem Němců a poté za komunismu veškerou těžbou dostala celá ta krajina a infrastruktura na frak. Vlastně na mě severní Čechy vždycky působily jako smutný, rozkopaný kraj, taková trošku duchařinka. Samozřejmě, jak která místa. Myslím si, že se díky úsilí mnoha místních lidí daří nějakým způsobem ta místa zase oživovat. To je hodně důležité, proto jsme se také rozkročili s Monumentem částečně i do severních Čech.

 Co si přejete ve svém životě vidět a navštívit? Místo a budovu? Čím Vás zajímá?

Tak o tom jsem moc neuvažovala. Já mám teď nejbližší cíl zrealizovat celý ten náš hudebně-obrazový tvar, který mě zabírá s velkou radostí kus mého života. A vlastně se těším úplně nejvíce na každou památku, jak to tam bude znít, jak to bude fungovat, co to udělá, až se to tam rozezní.

 Proč se projekt jmenuje Monument/um?

To vymyslela Soňa Paleta, autorka projektu. Vycházela z latiny, kde se památka řekne monument. Pak už si jen hrála s písmeny a slovy a vzniklo z toho Monument/um. Obsahuje to v sobě jak památku, tak i umění, což je to oddělené „um“ a taky fakt, že představení nabízí lidem moment zastavit se a usebrat se.

Budete pokračovat i nadále v koncertech na historických památkách?

Já jsem tomu byla vždycky dost otevřená. Vzpomínám si, že úplně první semínko, kdy mě okouzlilo hraní na historických památkách, ve mně kdysi zasel Petr Linhart. Oslovil mě asi tak před 10 – 12 lety, abych zahrála ve zchátralém kostele Navštívení Panny Marie ve Skokách u Žlutic. Kostel je v sudetské oblasti a proto má dost podobný osud a fluidum jako památky, které jsme vybrali pro Monument/um. Tehdy mě poprosil, zda bych pro místní spolek odehrála benefiční koncert na získání peněz na střechu, aby do kostela nezatékalo. Co mě ale opravdu překvapilo, bylo to, kolik lidí na koncert přišlo.  Kromě toho, že to pro mě byl neskutečný zážitek, zahrát si v takovémto prostoru, tak mě fascinovalo, že to má význam, že to té památce vygenerovalo nějaké peníze, které částečně pomohly. Ta smysluplnost mě naplnila dobrým pocitem.  

 Budou písničky tematicky určeny k atmosféře památek?

V našem vizuálně-hudebním pásmu, které s Kubou Aeldrynem připravujeme, se objevují detaily, v různých fragmentech a kolážích se v něm památky objevují. Tím, že každá památka má jiný charakter, měla původně jinou funkci, tak v našem příběhu plní mezi řádky jistý smysl. Některá hudební témata budou pevná, ale mezi nimi bude obrovský prostor pro improvizaci, na kterou bude mít vliv momentální atmosféra a celá struktura prostoru, relativita času, ale třeba i počasí a naše energie a emoce a vše, co na nás bude z prostoru působit. Základní linka ale bude pevně daná, skrze tu se dostanete od začátku na konec.

 Jak dlouho trvala příprava těchto audiovizuálních představení?

Ta praktická část, kterou trávíme společně s Kubou Aeldrynem, a ladíme a synchronizujeme společně již konkrétní body a témata, to je vlastně na tom celém ten nejmenší díl. Spolupracujeme již od roku 2015 a máme jistý společný jazyk, kterým se dostáváme k tématům, ke kterým nás inspiruje příběh konkrétních památek. Nějaká témata jsou otevřená již z minulosti a my se jich budeme dotýkat, rozvíjet je. Troufám si zařadit do koncertu i skladbu Duša moja, která hodně souvisí s příběhem mých prarodičů a koncem druhé světové války. Je to pro mě velice důležitá píseň.

Některá témata, která nyní sbírám, jsou ale úplně nová. V podstatě mohu říct, že sbírání materiálu pro Monument/um trvá čtyři roky. Ty nejnovější věci a definitivní tvar ale vzniká až teď, poslední tři měsíce.

 Jaký vztah k historii památek máte?

O historii se nijak hlouběji nezajímám. Kromě historie mé rodiny. Fascinuje mě ale hledání souvislostí různých světových událostí nebo vliv těchto událostí na osudy rodin. To, jak mohou dějiny a vůbec historické momenty a mocenské machinace změnit osudy lidí a rodin. Baví mě generovat skrze tyto inspirace emoce.

 Znala jste značku Tondach v dobách před Monumentem?

Ano, vybavuji si reklamy z časopisů a vím, že jsou zaměřeni na střechy. Je to relativně známá značka a děkujeme, že nám pomohli tento projekt rozjet. Bez nich by Monument/um nikdy nebylo živé.

 Vidíte ve spolupráci s Tondachem nějaký další přínos do budoucna…?

Budeme samozřejmě rádi, když se nám projekt Monument/um právě za pomoci Tondach podaří tak, že se příště bude možné rozkročit na další památky v české a moravské krajině. Pomoci dalším místům, kde budou za to rádi, otevření a my vítáni. Nechci ale předbíhat událostem. Teď je důležité dokončit tento první pilotní ročník. Přejeme si, aby se podařil a Tondach u toho s námi zůstal.

 Víte o tom, že Tondach na některých památkách nabídl odbornou pomoc?

Ano. Kolegyně Soňa Paleta mě s touto jejich aktivitou seznámila.

Víte o tom, že Tondach má tašku pro historické budovy?

Tak teď už to vím :-)

Jak vás napadl tento unikátní projekt?

V roce 2014 jsme natáčeli na zámku Duchcov klip Indiánky a tehdejší kastelán Marian Hochel nám vyšel vstříc a poskytl prostory zámku k natáčení. Na oplátku jsem mu nabídla, že mu ráda s čímkoliv pomohu, pokud by věděl, jak mé schopnosti využít. Zavedl mě na zámeckou zahradu do výstavního pavilonu od Jana Sokola, v jejíž kopuli je vsazená krásná Reinerova freska, která původně pochází ze zbořeného Valdštejnského špitálského kostela, který byl za minulého režimu zlikvidován pod záminkou těžby, která však nakonec nikdy nezačala. Freska, vzhledem ke špatné klimatizaci pavilonu, degeneruje a potřebuje zrenovovat. Rozhodli jsme se pro benefiční koncert. V tom prostoru mne napadlo, že by bylo úžasné spojit se Kubou Aeldrynem, se kterým jsem již spolupracovala dříve a propojit mou hudbu s jeho vizuální projekcí. Bylo to nakonec velmi silné představení, po kterém Soňu Paletu z mé bookingové agentury napadlo, že by bylo skvělé udělat takové akce na dalších ohrožených místech. Začali jsme pracovat na konceptu, samotném klíči k výběru památek, oslovovali odborníky, objížděli vytipované památky a hledali dlouhý čas prostředky na realizaci. 

Proč jste si pro Monument/um vybrali zrovna tyto památky?

Z řady tipů jsme vybrali asi patnáct, které jsme osobně navštívili. Pro finální výběr jsme pak preferovali ty objekty, za kterými stojí spolky, instituce či města, kteří se snaží oživit nejen zmrtvělé místo, ale i tamější komunitu a dávají památky kámen po kameni dohromady. Za každou z vybraných památek už pak stojí konkrétní lidé, obvykle velcí srdcaři, kteří mají k danému objektu vztah a jsou připraveni do něj nadále investovat energii.Nezbytné samozřejmě bylo i hledisko bezpečnosti, kapacita objektu či genius loci.A také s přihlédnutím k tomu, že jsem prožila větší část dětství v Karlových Varech a jeho krajinách a téma vykořeněnosti se nedohledatelně táhne mojí rodovou linií a hudební tvorbou, rozhodli jsme se usadit pilotní ročník na sudetských památkách. Západní Čechy jsou krajinou mého dětství a byla jsem tak trochu nedobrovolně již v raném dětství objevovat s mým starším bratrem Markem, který o mě pečoval a bral mě od mých třech let na výlety po památkách různorodého charakteru, neb historie a historické stavby jsou jednou z jeho celoživotních vášní. Projeli jsme mnoho míst, které si už dnes konkrétně nevybavuju, ale skrze hledání památek pro Monument/um se mi vrací některé útržkovité vzpomínky a pocity z těchto výletů.

Vybavíte si nějakou konkrétní vzpomínku z té doby?

Bolí mě nohy, nechce se mi lézt do kopce a pak stojíme na zřícenině Andělské Hory a bratr mi vypráví nějaký příběh té památky, možná pověst a já jsem fascinována a koukám do krajiny. Pak střih, asi v jednu ráno buzení ve vlaku, když vjíždíme do stanice Karlovy Vary a brácha na mě nahlas mluví! „Vstávej, musíme vystupovat, málem jsme přejeli” a já jsem protivná. Když jsme vystoupili z vlaku, brácha zjistil, že tam nechal foťák. Au :-)

Dovedla byste říct něco o příbězích jednotlivých míst, o tom, čím jsou specifická?

Každé je něčím specifické, už jen proto, že náš výběr je rozmanitý. Zahrnuje továrnu, kostel, hrad a prvorepublikové lázně. Tak má každá památka úplně jiný charakter, genius loci a příběh. Když si představím kostel v Horním Vítkově, hned se mi vybaví dvě věci. Jednak tráva uprostřed kostela, to proto, jak lidé za komunismu vytrhali dlažbu a vydláždili si chodníčky ke svým domovům nebo si prý někdo jimi obložil i část kuchyně. A pak fakt, že komunisté jednoho dne zrušili přilehlý hřbitov, aniž by dali vědět pozůstalým. To mi přijde hodně silné. U Hauenštejna si vybavím inzerát, který nynější majitel kdysi uviděl v novinách, že se prodává zřícenina a na to konto si ji pořídil, aby si splnil svůj dětský sen, být hradním pánem. A taky že se tu připravovalo hadí sérům, které prý používala Rommelova armáda v Africe, taky tu byli Hitlerjugend a o desítky let později pasťák.

U Jablečných lázní je fascinující to, jak vcelku běžný nenápadný dům na křižovatce v sobě skrývá poklad – překrásný interiér lázní hraničící až s urbexem. I tady ale zapracovala ruka diletantů, když v 60. letech Okresní stavební podnik zničil svými zásahy původní průčelí i secesní zasklení oken nebo ozdoby na fasádě. U Jablečných lázní mám radost, že k jejim znovuoživení přispěl i náš velký zájem, aby byly součástí pilotního ročníku. Tak se Monument/um stane jakými otvírákem jejich nové etapy. A Temný Důl? To je rozsáhlý areál bývalé brusírny v nádherném údolí Krkonoš u řeky Úpy, který si koupil pražský podnikatel, kterému nejsou lhostejné tamější stavby. Už zachránil Lysečinskou boudu a teď má plány, jak oživit i tenhle objekt. Je to poslední památka, která do projektu nastoupila za Duchcov, který byl přirozeně v tom našem superfinále, ale protože „našeho“ Mariana Hochela vystřídala nová kastelánka, která má nejspíš jiné plány, od spolupráce jsme ustoupili a teď jsme moc rádi, že se náhradní památkou stala právě Fabrika.

Jak budou jednotlivá představení vypadat?

Nepíšu pro každou památku zvlášť konkrétní repertoár. Jsou tam otevřená témata a konkrétní krajiny, které se budou přizpůsobovat danému momentu. S Aeldrynem budeme hodně pracovat s obrazovými prvky všech čtyř památek a s momentální relativitou času a atmosférou, která v každé památce funguje jinak. Momentálně mám rozpracované téma inspirované kostelem Navštívení Panny Marie v Chrastavě. Konkrétně s básní mladé polské autorky Małgorzaty Lebda. Dramaturgie večera však obsahuje ještě důležitý moment, kdy promítneme dokument, který natáčí přímo pro Monument/um ČT Art Zóna a má za účel seznámit lidi s příběhem oné památky a vyprávět o vztahu člověka k památce, kterou zachraňuje.

Připravujete nějakou podobnou specifickou věc pro každou památku?

Celé zhruba padesátiminutové obrazově-hudební pásmo, které připravuji s Aeldrynem, je postavené na tématech a fragmentech některých písní, které jsou však otevřené krajiny. Na těch se bude odvíjet naše propojení s prostorem, jeho struktury a geniem loci. Nejsou to uzavřené aranže, ale organická vlna, která specificky zapadne do konkrétního prostoru a času. Stejně tak Kuba pracuje s různými fragmenty a kolážemi, svým vnitřním příběhem, a taktéž jsou to otevřená témata. V tomto napojení právě spočívá obrovské kouzlo, až budeme společně improvizovat z jednoho bodu k druhému. Proto budou i všechna představení odlišná. Krom toho bude dost a zásadně záležet na momentální atmosféře, našem rozpoložení a samozřejmě obrovskou a hlavní roli hraje charakter oné památky. Každá z nich nás nějak a jinak inspiruje.

Setkala jste se někdy jako divačka s obdobným projektem, který ve vás něco zanechal?

Ne přímo stejného charakteru, který by byl zaměřený na pomoc ohroženým památkám, zároveň rozšířen i o tu edukativní část, k tomu se zachycením vztahu někoho k památce, tak jak to bude v dokumentu. To mi přijde opravdu ojedinělý, ale takovéto vsazené performance typu site specific jsem už několikrát navštívila, sama zažila třeba na zámku Kratochvíle a vždycky to byl pro mě hodně zajímavý inspirativní tvar. To, jak se pracuje s okolnostmi a podmínkami daných krajin a jak se dají skvěle využít pro vystoupení a pro tvoření. Je to úplně jiný vjem než psaní písniček nebo natáčení desky. Prostě k vám přichází jiný zdroj příběhů, inspirace a materiálu. To mě teď hodně baví.

Navštěvujete i vy sama ráda památky?

V běžném životě na to nemám tolik času. Během tří let příprav projektu jsme s kolegy objevili nejen spoustu krásných budov, ale i míst. A konečně letos bude možné na tyto památky za námi přijet a zažít s námi neobyčejný večer s hudbou ve spojení s obrazovými kolážemi v těchto krásných prostorech.

Zajímá Vás historie jako taková?

Důvod, proč se teď zajímám o historické památky je výsledkem okolností a náhod, které mě zavedly s Kubou Aeldrynem na zámek Duchcov, kde zrovna byla i jako posluchač Soňa Paleta, která má historii a památky moc ráda a vzniklo tak Monument/um. Mělo to pro nás silný kouzlo. Náš rodinný příběh cítím jako veliké podobenství k památkám všeobecně, kdy byly devastovány po konci druhé světové války odsunem Němců, potom minulým režimem a zpřetrhanými kořeny a životními příběhy. A až v současnoti se některé spolky a místní komunity snaží navázat na původní záměr nebo hledají jejich nový smysl a zkouší poslepovat zbytky, které vypovídají o době jejich vzniku a mají tak výpovědní hodnotu. V tom cítím silné podobenství k lidskému životu, a to mě na tom fascinuje.  I to, že když je člověk otevřený novým věcem, stane se pak to, že zámeckého pavilonu v Duchcově a vznikne tam něco, co je neopakovatelné a inspiruje Vás to k nové touze po něčem smysluplném a touze tvořit a jít v tom klidně až na krev.

Bavila vás historie ve škole?

Když mi bratr vyprávěl jako malé holce různé příběhy a doma měl spoustu knížek a pověstí, kterými jsem listovala, tak to mě bavilo a fascinovalo strašně moc, ale znuděná a naštvaná dějepisářka, která nás neuměla zaujmout, to se nedalo vydýchat.