Jak náročná je práce vědce?
Každý předpokládá, že vědec ví. V ideální případě ví vše, co zajímá ostatní. Ale ono to bohužel tak není. Vědec je v podstatě takový turista bez mapy, který hledá cestu v terénu, kterým doposud nikdo nešel. A v tom terénu je celá řada úskalí, které buď musíte zdolávat, nebo je obcházet. A přitom musíte mít stále na paměti, že do cíle dojdete pouze za předpokladu, kdy vaše cestovní náklady nebudou vyšší než např. „cesta letadlem“. Zároveň musíte vědět, že jdete cestou proto, abyste někomu pomohli anebo podpořili svým počínáním jinou potřebnou aktivitu. V takovém případě jste velmi často omezeni časem, jelikož je zřejmé, že někdo, kdo investuje peníze do vašeho „výletu za poznáním“ bude chtít investované prostředky v relativně krátké čase zpět. Zároveň bude očekávat zisky, které mu byly přislíbeny. A přesto se do cíle dostanete pouze relativně malé procento cestovatelů za poznáním. Dalo by se tedy shrnout, že cestovat za poznáním není jednoduché.


K čemu Vaše vědecké centrum slouží?
Primárně se zaměřujeme na témata podporující konkurenceschopnost stávajících technologií v rafinérském a petrochemickém průmyslu. Zároveň provádíme takzvaný základní výzkum zaměřený na inovační chemicko-technologické postupy. K tomu využíváme znalosti odborníků z Česka, ale také jiných, i mimo evropských, států. Základním předpokladem pro realizaci vědy je moderní přístrojové vybavení, které jsme získali v uplynulém desetiletí díky evropským rozvojovým fondům. Na druhou stranu ale v současnosti posilujeme naše aktivity směřující především do oblasti využívaní obnovitelných zdrojů energie v souvislosti s výrobou paliv nebo nosičů energie pro mobilitu. Zaměřujeme se ale i na efektivní využívání odpadů nejen v souvislosti s výrobou biopaliv, ale především hledáme uplatnění pro především plastové odpady, které již není možné mechanicky recyklovat.


Na jakých projektech nyní pracujete?
Naším cílem je vytvořit v Ústeckém kraji podhoubí pro výrobu pokročilých biopaliv, která by našla uplatnění v regionu střední Evropy. Ve spolupráci s Unipetrolem se nám již podařilo v minulých letech v rámci provozních testů vyrobit řádově několik tisíc tun biopaliv nekonkurujícím potravinářským surovinám, nicméně projekty připravované v současnosti míří řádově ke stovkám tisícům tun biopaliv, vyráběných z odpadních surovin, kterými jsou například odpadníkuchyňské oleje, dřevní štěpka, sláma, mláto, nebo komunální odpad.
Dalším významným projektem je výroba zeleného, nebo raději použijme bezemisního vodíku. Zelený vodík je již dnes mnohými producenty paliv i výrobci vozidel vnímán jako klíčový nosič energie. Vodíkový atom je totiž složen právě z jednoho elektronu a jednoho protonu, přičemž právě elektron, je přenašečem energie pohánějící všechna elektrozařízení, včetně elektromobilů.
Ve finále nemohu vynechat oblast chemické recyklace, kde se snažíme vytvořit most mezi stávajícím složením odpadních plastů nevhodných pro mechanickou recyklaci a současnými kvalitativními požadavky petrochemického průmyslu.


V cirkulární ekonomice mnozí vidí záchranu dnešního, plasty zavaleného světa. O co jde?
Pokud bychom se podívali na současnou dostupnost fosilních uhlovodíků, tak zřejmě ještě nenastává doba, kdy bychom se museli bát, že zítra nebudeme mít doma plyn na vaření, nebudeme mít palivo v nádrži a především nebudou k dispozici materiály, na které jsme si již zvykli a které formují naše okolí – oblečení z polyesterů, láhve z PVC, automobilové plastové doplňky, plastové schránky počítačů, televizí a telefonů, pryžové pneumatiky, barvy, atd. Ale bohužel, mnohé z těchto materiálů se na konci svého životního cyklu stávají odpadem, nebo skleníkovým plynem. Ne všechny tyto materiály jsou rovněž mechanicky recyklovatelné, respektive většina produkovaných plastů v současnosti není mechanicky recyklovatelná z důvodů především zhoršování kvalitativních parametrů finálního produktu. Proto je nezbytné najít cesty, jak zbylé množství plastů uplatnit jiným způsobem než spálením za účelem výroby energie, nebo ještě hůře uložením na skládce.


Jak můžeme princip cirkulární ekonomiky využít při nakládáni s plastovými odpady?
Důležité je následovat již úspěšné modely a doplnit je o vlastní řešení tam, kde je to zapotřebí. Začátek cirkulární ekonomiky je v efektivním třídění. Bohužel u nás na rozdíl od jiných západoevropských státu vytřídíme a v rámci mechanické recyklace využijeme pouze malé procento obsahu žlutých popelnic. Je to škoda, když naši spoluobčané věnují již doma pozornost a péči tomu, aby odpady z domácností nekončily ve směsném komunálním odpadu odváženém na skládku nebo do spalovny. Náš cíl je tedy vyvinout a realizovat technologii, která by v budoucnu měla umožnit preferenčně decentralizovanou přeměnu zbytků z třídění plastů na kapalinu. Tento materiál bude následně svážen do zpracovatelského centra, kde bude upraven tak, aby mohl být dále zpracován na již existujících technologiích vyrábějících plasty v granulované formě.


Kdy dojde k reálnému spuštění celého projektu?
Testovací pilotní jednotku umožňující zkapalnění řádově 15 kg/hod odpadních plastů spustíme již v příštím roce. Zároveň věříme, že prototyp v komerčním měřítku bude realizován a zprovozněn nejpozději do poloviny příští dekády, tj. do roku 2025. Na začátku další pětiletky pak bude finalizovat projekce technologie umožnující finální předúpravu pyrolýzních kondenzátů z celé republiky v komerčním měřítku.


Na závěr otázka navazující na začátek – je věda spíše práce nebo poslání?
Jsem rád, že mezi mnohými stávajícími i novými kolegy převládá názor, že právě výzkumníci a vědci jsou povinování navržením způsobů umožňujících ekologické využití odpadních materiálů. A pro stále rostoucí počet kolegů se jejich práce posouvá do roviny poslání, kdy je pro ně důležitý především vlastní výsledek a uznání za odvedenou práci. Proto všem svým kolegům a kolegyním děkuji za jejich nasazení a každodenním úsilí, kterým chtějí posouvat hranice současného poznání.