Ředitelé škol si často pokládají otázku, jak pedagogy více zapojit do rozvojových aktivit školy a jak je motivovat i k činnostem nad rámec jejich přímé vyučovací povinnosti. Jak dosáhnout toho, aby byli učitelé ve škole rádi a práce pro školu je bavila? „V této souvislosti je velmi důležité, abychom si uvědomili, že pouze spokojený a motivovaný pedagog může dosahovat skvělých výsledků a mít spokojené a motivované žáky,“ píše Soňa Španielová, konzultantka rozvoje školy projektu SRP (Strategické řízení a plánování ve školách a v územích) při NPI ČR.

Motivace pedagogických pracovníků je silně ovlivněna mimo jiné také tím, že učitelé mají zpravidla vzdělání na stejné úrovni jako jejich nadřízení, tj. ředitelé škol. Proto reagují na některé věci citlivěji než jiné skupiny zaměstnanců. Negativně vnímají zejména příliš autoritativní styl řízení, chybějící možnost podílet se na rozhodování nebo to, že vedení školy nenaslouchá jejich názorům a doporučením. Nerespektování potřeb učitelů v této oblasti může mít nežádoucí dopady na jejich pracovní motivaci. I z tohoto důvodu vnímáme práci s celým pedagogickým sborem jako jeden z klíčových nástrojů motivace pedagogů. Je důležité vybírat takové metody a postupy, kterým sami věříme, protože pouze tak budeme pro zaměstnance důvěryhodní.

Zdroj: Youtube

Manažerská pravidla fungují i v prostředí školy

Jednou ze základních cest, jak zvýšit participaci učitelů na vedení školy, je vytvoření funkčního širšího vedení, tj. „prvoliniového managementu“, ve škole. Širší vedení školy je zpravidla tvořeno vedoucími poradenských pracovišť, vedoucími učiteli a vedoucími metodických kabinetů, přičemž každý vedoucí má svůj tým v počtu cca pěti až osmi podřízených. Tato cesta se mi opakovaně osvědčila při aktivizaci pedagogického sboru, např. při implementaci strategického řízení a plánování v podmínkách škol. Dnes stále převládá model, kdy se ředitel snaží přímo pracovat s větším počtem podřízených, což vede k tomu, že naráží na vlastní časové limity a je nucen na individuální práci s jednotlivými členy sboru rezignovat. Manažerské pravidlo, že jeden člověk dokáže efektivně vést nejvíce osm až patnáct lidí, bylo mnohokrát ověřeno v praxi. Prostředí školy není výjimkou, ale spíše naopak.

Učitelé vědí, že se jim naslouchá

Vhodným postupem, jak ve škole aktivizovat střední management, je inovace systému porad. S výjimkou pedagogických rad je z hlediska efektivity vhodné pořádat častější porady malých týmů. Širší vedení školy se schází s ředitelem a jeho zástupci nad konkrétními otázkami či problémy, společně je prodiskutují a následně každý z vedoucích projedná výsledky se svým týmem. Tím se docílí toho, že se potřebné informace nepřenášejí zkreslené, a navíc má každý z pedagogů možnost se k daným otázkám vyjádřit či navrhnout možná řešení. Tuto zpětnou vazbu pak vedoucí jednotlivých týmů předávají vedení školy. Učitelé vnímají, že je jim nasloucháno a že o jejich názor či návrh řešení má vedení školy zájem. Postupně tak roste i jejich ochota a zájem se do dění ve škole aktivně zapojovat. Role prvoliniových manažerů, a tím i jejich motivace k další práci tak sílí. Je vhodné, aby tito přímí nadřízení postupně skutečně převzali vedení svého týmu, realizovali hodnotící pohovory s jeho členy, podíleli se na návrhu odměn a doporučovali týmu i jednotlivcům rozvojové a vzdělávací aktivity. Oni sami tak mohou postupně získávat základní manažerské dovednosti jak v praxi, tak při vzdělávání v různých kurzech i samostudiem či koučováním od ředitele.

Pracovní skupiny založené na principu dobrovolnosti

Další možností práce s pedagogickým sborem je vytváření pracovních skupin či řešitelských týmů určených k řešení konkrétních rozvojových aktivit a požadavků. Ty mohou vzejít jak od vedení školy, tak i od samotných pedagogů. Pracovní skupiny vznikají napříč jednotlivými týmy a účast v nich by měla být založena na principu dobrovolnosti. Smyslem řešitelských týmů je získat skupinu lidí, kteří jsou nadšeni chystanou změnou a pomohou s jejím uvedením do života.

Poděkovat a pochválit

Pro aktivizaci pedagogů se hodí také metoda nazývaná „mísa ovoce“. Učitelům předložíme soupis aktivit, jež je třeba zajistit, a požádáme je, aby si vybrali, do které z nich se zapojí. Každý si vybere, co ho baví a na čem se chce podílet. Zcela přirozeně tím dosáhneme toho, že zvolený úkol plní většina učitelů dobrovolně a motivovaně. Rolí ředitele je pak hlavně učitelům poděkovat a pochválit je. Aktivní přístup učitelů by neměl být vedením školy vnímán jako samozřejmost, která si nezaslouží ocenění.

Ing. Soňa Španielová, Ph.D., MBA, konzultantka rozvoje školy projektu SRP při NPI ČR

Zdroj: projekt SRP, NPI ČR