Pane doktore, hovoříte o potřebě změn, jaké máte na mysli?

Usiluji o změny v českém zdravotnictví, ale byl bych rád, kdyby přišly i ty celospolečenské. Letos mi bylo 50 let. Před 30 lety jsem se radoval z ukončení zaručení vlády jedné strany, cenzury tisku (neb internet tehdy nebyl), možnosti svobodného pohybu a hlavně z možnosti svobody rozhodování se o vlastním životě a vlastní odpovědnosti.

Uteklo 30 let a najednou se místo skutečných problémů nejvíce řeší kolik má lidstvo pohlaví či se zpochybňují základní hodnoty, ale i principy, na kterých je naše země vybudována. Ve velkém se vedou diskuse, jak naložit s ilegální tedy nezákonnou migrací a znovu se dostává do popředí střet, zda se více přimknout k východu či západu.

Na jakou stranu by se podle vás měla Česká republika přidat?

Na svoji. Jsme svobodnou a suverénní zemí. Chci, abychom hájili naše národní zájmy. Jak ty bezpečnostní, tak ty ekonomické. Je naivní si myslet, že v dnešním globálním světě může země s deseti miliony lidí a ekonomikou stojící na vlastní spotřebě a exportu fungovat v izolaci.  Ale to přeci nemůže být důvod, abychom byli ve vleku ať některé ze světových mocností nebo těch, ke kterým se chováme jako k partnerům.

Proto kandidujete do Senátu?

Nejsem a nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany či hnutí. Když tato nabídka na jaře letošního roku přišla, byl jsem překvapený. Na druhou stranu po 26 letech v medicíně, každodenního kontaktu s pacienty, kolegy i přáteli by bylo lží si nepřiznat, že většinu změn, o které usiluji, nejsem schopen realizovat ani jako lékař, ani jako ředitel krajské nemocnice. Že bez podpory spoluobčanů ve volbách to prostě nepůjde.

Vy věříte, že lidé letos půjdou volit? Vždyť krajské a senátní volby se zájmu veřejnosti zrovna netěší.

Toho jsem si vědom, ale přes to věřím, že se najdou tací, kteří k volbám na začátku října přijdou. Obětují půl hodinku svého času a vyberou ty, kteří budou dál spravovat jak naše kraje, tak obmění třetinu Senátu, který je dle mého neprávem stále opomíjenou komorou našeho parlamentu.

Nemůže si za to Senát tak trochu sám, že do něj volí někdy i sotva 20 % občanů?

Já jsem přesvědčený, že vždy je vše o lidech. Pro nemocnici jsou určující lékaři, sestřičky a další personál, pro Senát pak senátoři. Senátu se stále nepodařilo sejmout nálepku, že je jen odkladištěm vysloužilých politiků.

Právě v Senátu však dojde k úpravám každého 4. zákona, který je mu postoupen a 57 % jím podaných pozměňovacích návrhů následně sněmovna ponechá a stávají se součástí konečného znění zákona.

V Senátu se tak rozhoduje a bude rozhodovat nejen o nových zákonech, ale i o dalším směřování naší země a prioritách k řešení.

Vy jste byl ale nominován hnutím ANO2011, jehož předseda Babiš Senátu zrovna nefandí.

Kandiduji za občany Znojemska jako nestraník, chcete–li „bez politické příslušnosti“ a na kandidátce hnutí ANO.  Nabídka přišla od členů znojemského ANO2011 a to, že na místo některého ze zasloužilých členů či funkcionářů, jak tomu bývá u tradičních politických stran, oslovili mne coby nestraníka, je jasným důkazem, že jim jde primárně o řešení problémů, o odbornost, zkušenosti a ne o kumulace funkcí.

Zastávám názor, že když už Senát máme, měl by fungovat.  Ony tradiční politické strany jej často označují za „pojistku demokracie“, zvláště nyní v době, kdy mají v Senátu drtivou převahu a jejich politický oponent má výsledky, na které oni sami už jen mlhavě vzpomínají.

Od kandidatury na kandidátce ANO si tedy slibujete lepší výsledek,  než kdyby jste kandidoval jako nezávislý?

Právě naopak. Tím, že hnutí ANO přes dva roky vede vládu je jasné, že čelí největší možné kritice. Mnohdy od těch, kteří nezvládli spravovat naši zemi ani v dobách, které byly proti té dnešní úplně klidné.

Já nevěřím na českou pravici ani na českou levici. Troufám si tvrdit, že ve správě vyspělé země je mnohem podstatnější cesta středu a cílem by mělo být, aby zákony byly spravedlivé, srozumitelné, právo vymahatelné a bezpečnost lidí a země zaručená.

Jaký vliv mají zákony na české zdravotnictví?

Větší než se může zdát. Stejně jako právě ony celospolečenské priority.

Domnívám se, že za poslední roky jsme udělali obrovský kus práce. Přesto podle mě nejsme tam, kde by si většina z nás občanů, zdravotníků, pacientů, přála být.

Vezměte si například v celku pochopitelné očekávání pacienta, že v 21. století bude mít jeho lékař jeho zdravotní dokumentaci v elektronické podobě. A přitom až do současnosti chybí zákon o digitalizaci zdravotnictví, který se nyní připravuje a snad se začne brzy projednávat ve Sněmovně a Senátu.

Nebo si vezměte vzdělávání zdravotnického personálu. Ani českému zdravotnictví se nevyhnuly neduhy, kterými prošly vyspělé země…pro samé zdokonalování čelíme obrovskému tlaku na kvalitu každého, kdo přijde s pacientem do styku.

Což vede ke ztrátě mnoha personálu, stejně jako možné atraktivnější ohodnocení v jiném sektoru.  Dříve se sestřička starala o pacienta, byť pod odborným dohledem po čtyřletém studiu střední školy a dnes? Permanentní vzdělávání, omezení pravomocí, ale více odpovědnosti. Málokdo si umí mimo zdravotnictví představit, jak obrovskému nárůstu administrativy dnes ve zdravotnických zařízeních čelíme.

Rostou naše znalosti, zdokonalují se postupy, máme lepší přístrojové vybavení, což je výrazně pozitivní, ale na druhou stranu se tím otvírá mnoho dalších otázek a to přináší – v zájmu bezpečí pacienta – i mnoho dalších úkonů navíc, a to nejen v řadách sester, ale také lékařů.

Tyto skutečnosti následně vedou k nedostatku lékařů, sestřiček, ale i dalšího personálu a tím samozřejmě k zhoršení dostupnosti zdravotnické péče pro občany.

Dostupnost lékařské péče začíná čelit kritice veřejnosti. Není však na příčině jen Covid-19 ?  

Situace související s Covid 19 „jen“ umocňuje potřebu mnohých změn, po kterých nejen já sám léta volám. Je potřeba si uvědomit, že vše je o prioritách. A o těch se rozhoduje ve volbách.

Jsem přesvědčený, že situaci způsobenou  koronavirou pandemií společně zvládneme nejlépe, pokud dáme prostor právě těm v příslušných oborech vzdělaným a kompetentním. Šíření paniky, strachu či naopak zlehčování nastalé situace v honbě za lacinými politickými body považuji za celospolečensky nebezpečné pro nás všechny.

Podle mě je potřeba současně pokračovat ve zlepšování zázemí nemocnic a přístrojového vybavení, vážně se začít zabývat právě i dostupností a kvalitou péče pro naše pacienty, podmínkami pro naše zdravotníky i prevencí.

Co pro to děláte konkrétně jako ředitel krajské nemocnice?

S kolegy i nadále připravujeme k realizaci hned několik strategických projektů. Usilujeme o vybudování nového centra kardiologické péče, výstavbu nového urgentního příjmu a rekonstrukci budovy lůžkových oddělení Nemocnice Znojmo.

Vše s cílem zvýšit komfort jak pacientů ambulantních, tak těch, u nichž řešení problému vyžaduje hospitalizaci, vč. zajištění lepších pracovních podmínek našim zaměstnancům, aby péči mohli poskytovat dnes již ve standardních prostorech tak, jak je tomu v jiných zdravotnických zařízeních.

Stále však narážíme na limity statutu „krajské nemocnice“. Jsem rád, že se těšíme podpoře našeho zřizovatele, kterým je Jihomoravský kraj. Ale současně jsem si vědom faktu, že bez podpory a financí státu se jak zlepšení dostupnosti lékařské péče, dopravy či zvyšování kvality života lidí na Znojemsku neobejdeme. Stejně jako bez systémových změn, nových zákonů či změn těch stávajících.

Proto kandiduji do Senátu. Pro zdravější a silnější Znojemsko.

Ať spoluobčané svými hlasy odevzdanými ve volbách rozhodnou, kdo je bude v Senátu zastupovat.

Martin Pavlík

www.pavlik2020.cz

 Zdroj: ANO 2011