Paní Elke, představte na začátek rozhovoru společnost Mondelēz.

Vyrábíme sušenky, oplatky a čokoládu, na kterých si pochutnávají lidé ve více než 150 zemích světa. Dbáme na ekologickou udržitelnost a prosazujeme rovné příležitosti. Mezi naše tradiční globální a regionální značky patří sušenky Oreo, belVita – v češtině známá jako BeBe Dobré ráno, Opavia; čokolády Cadbury Dairy Milk, Milka a Toblerone.

A jsme společnost, která věří v rozmanitost a inkluzi. Náš záměr umožnit lidem, aby se se mohli správně rozhodnout, co budou svačit, je smysl naší existence. Naším posláním je být lídrem budoucnosti občerstvení. Chceme nabízet správný snacking ve správný okamžik, připravený správným způsobem. To je to, co děláme. A naše strategie řízení vyplývající z našich hodnot a závazků, určuje, jak se chováme.

V České republice máte tři továrny, co vyrábějí?

V Mariánskych Lázních se vyrábějí tradiční lázeňské oplatky Kolonáda. Je to nejmenší továrna Mondelēzu v Evropě a z velké části se tu odehrává ruční výroba. Druhá naše továrna je v Lovosicích, bývalé Deli. Tam se vyrábějí sušenky jako Evička, Spekulky, Koka, Derby, Tatraky, Minonky a slané cracker TUC. A pak pro zahraniční trhy třeba oplatky s karamelovou náplní Chacha, Time Out nebo Ahoj chips. Třetí továrna je v Opavě, jedná se o největší "sušenkárnu" v Evropě - nejen v rámci Mondelez, ale i v porovnání s konkurencí. Vyrábí se tu 105 tisíc tun potravin ročně. Sortiment obsahuje Fidorky, Bebe dobré ráno, Oreo – to je pro zajímavost dvanáct milonů koleček denně. Pro zahraniční trhy pak třeba Cadburry roundies - oplatka podobná fidorce, jen má jinou náplň a je polita cadburry čokoládou, nebo sušenky LU.

Konference Equal Pay Day už je minulostí. Na konferenci jste byla jednou z přednášejících, jaký jste měla z celé konference pocit?

Je skvělé, že tato konference a její téma začínají v české společnosti a médiích tak silně rezonovat. Jsem nesmírně pyšná na to, že mí čeští kolegové z Mondelēz International tuto problematiku aktivně podporují a inspirují tím i ostatní. Setkala jsem se s mnoha skvělými ženami a muži, kteří chápou, že změna v odměňování přispěje k ekonomickému a sociálnímu růstu celé společnosti. Vždyť 60 procent absolventů vysokých škol v České republice dnes tvoří ženy. Zdejší ženy jsou chytré a vzdělané, a to je skvělý předpoklad pro jejich větší integraci a širší uplatnění na vedoucích postech jak v ekonomickém, tak i společenském životě.

Máte nějakou zpětnou vazbu na své vystoupení?

Mluvila jsem o osobních životních zkušenostech a o hodnotách, které v Mondelēz prosazujeme. V následné diskusi jsem ženám doporučila, aby se nestyděly a byly mnohem aktivnější, protože jsem pochopila, že pro ženy v Česku je sebevědomí a sebedůvěra stále ještě výzvou. Je potřeba si uvědomit, že muži pravděpodobně nejsou o moc víc sebevědomější, jen o svých pochybnostech a nejistotě nemluví tak otevřeně. Ženy musí usednout za stůl, kde se rozhoduje o budoucnosti firem, a je třeba zvýšit politickou a institucionální podporu rodinám a ženám v oblasti rané péče o děti, aby ženy nevypadávaly z pracovního procesu. Zpětná vazba, kterou dostávám, mi potvrzuje, že právě toto je velice důležité.

Jaký vztah máte k České republice?

Česká republika je moderní země s bohatou historií a kulturou, byla jsem zde mnohokrát, protože než jsem ve společnosti Mondelēz dostala na starost celou Evropu, zodpovídala jsem právě za oblast střední Evropy. V našem českém týmu znám spoustu skvělých kolegů a pokaždé, když do Česka přijedu, jsou ke mně lidé nesmírně přátelští a pohostinní. Mám radost z toho, jak velkou pozornost věnujeme v Mondelēz otázkám diverzity, podpoře žen v jejich kariéře, otázkám rovného odměňování a tomu, aby naši zaměstnanci mohli sladit svůj pracovní a osobní život.

Zdroj: Tomáš Železný

Být viděn a slyšen. Máte pocit, že se ženám daří toto motto v pracovním prostředí naplňovat?

Nesmíme být trpělivé! Postupně dochází k určitým pozitivním změnám, ale všechno to trvá příliš dlouho. Z toho, co jsem měla možnost slyšet na konferenci, je u vás stále silně cítit tradiční rozdělení společnosti. Připadá mi, že tu stále přetrvávají stereotypy o mužích jako živitelích rodin a ženy jsou pořád ochotny akceptovat – na můj vkus – příliš dlouhé kariérní přestávky. Je třeba, aby se ženy více zasazovaly o rovné odměňování, zároveň je třeba, aby zde existovala větší institucionální podpora např. pro ranou péči o děti, a aby ženy a muži společně bojovali za lepší podmínky pro rodiny.

Ženy musí svůj názor vyjádřit nahlas, neměly by čekat, až se jich někdo zeptá, musí se ozvat a nečekat na svolení. Musí se zasadit za dosažení větší podpory v politickém a ekonomickém světě. A čím více žen bude ve vedoucích pozicích, tím více vzorů budou ženy mít, a tím více rozhodnutí může být učiněno na podporu žen. V České republice tvoří ženy většinu absolventů vysokých škol, což znamená, že by pro celou zemi bylo velkou nevýhodou, kdyby ženy nerozvíjeli svou kariéru stejně jako muži.

Pracujete ve společnosti Mondelēz ve Švýcarsku, jaké je postavení žen ve vaší firmě?

Na rovné příležitosti je zde kladen velký důraz. To dobře ilustruje fakt, že Ivana Tůmová je již několik let generální ředitelkou pro Českou republiku, Slovensko a Maďarsko. Ženy mají rovné příležitosti v profesním růstu a zároveň se nám podařilo odstranit nerovnosti v odměňování. Například ženám na mateřské dovolené se automaticky zvyšuje plat stejně jako ostatním zaměstnancům. Mimochodem podpořili bychom i muže, pokud by nastoupili na rodičovskou dovolenou, ale takových žádostí je stále bohužel mnohem méně. V globálním měřítku máme jasně definované cíle pro zvýšení počtu žen ve vedoucích pozicích, což má vliv i na vyplácení bonusů vedoucím pracovníkům. Zabýváme se však také firemní kulturou a s vedoucími pracovníky a jejich týmy hovoříme o stereotypech a nevědomých předsudcích, pořádáme školení. Přísné cílové ukazatele pro měření dosaženého pokroku jsou stejně důležité jako změna přístupu, vyšší povědomí o předsudcích a nevědomé zaujatosti ve firemní kultuře.

Jaké jsou rozdíly ve způsobu vnímání žen v pracovním prostředí ve Švýcarsku a v České republice?

Vše souvisí s postavením žen ve společnosti obecně. Už jsem se o tom lehce zmínila. Česká i švýcarská společnost jsou stále mnohem více tradicionalistické než například Francie, kde ženy mají děti, a přesto dál pracují. Máme hlavní sídlo ve Švýcarsku, ale v rámci naší centrály pracují lidé 40 různých národností, takže Mondelēz v tomto ohledu není příliš švýcarský, jsme výrazně mezinárodní. A i když je Švýcarsko stále poněkud tradicionalističtější ve srovnání s okolními zeměmi, i zde se v průběhu času hodně změnilo. Myslím, že k velkým změnám dochází i v Praze a dalších velkých městech. Mladí lidé žijí v zahraničí a poznávají, jak funguje společnost jinde. Na jednu stranu k tomu společnost musí dojít svou vlastní cestou, ale na odstraňování bariér se musí aktivně podílet jak stát, tak i firmy. Zároveň jde ale vždy o potřebu změny a nová generace může tuto potřebu posílit a vždy je dobré učit se od jiných společností.

Neobávají se muži toho, že pokud by je na jejich pozici nahradila žena, bylo by to považováno za ostudu? Jinými slovy, nehraje v celém problému roli mužská ješitnost?

Myslím, že je to složitější, jde o moc a historická privilegia, kterých se muži nechtějí tak snadno vzdát, a ostatně ješitnost není jen čistě mužská vlastnost. Když se podíváte na úroveň dosaženého vzdělání, ženy jsou dokonce vzdělanější než muži, což lze považovat za opravdovou konkurenci; ano, ale lze to zároveň chápat i jako příležitost pro muže a ženy, aby měli rovnocenné podmínky a možnost podnikat. To může u někoho vyvolat nejistotu, ale nejde o to nahrazovat muže ženami, ale pouze o rovné zastoupení mužů a žen v pracovních týmech. Z výzkumů víme, že různorodé týmy jsou mnohem úspěšnější. Proto se muži přirozeně mohou stát i spojenci v úsilí o nastolení této rovnosti.

Co považujete za největší úspěch ve vaší kariéře?

Formálně je to má aktuální pozice, ale především mě těší, když vidím, jak se lidé v mém týmu rozvíjejí a kariérně rostou. Nebo když mohu pomoci lidem, které jsem sama přijímala, naplno využít jejich potenciál a usnadnit jim tak dlouhodobý rozvoj. V určitém okamžiku své kariéry potřebujete pomoc ostatních, a pokud mohu lidem poradit, jak být co nejlepší a naplno využít svůj potenciál, pak myslím, že jsem dokázala pomoci jak jim, tak i společnosti.

Kde jste pracovala před nástupem do Mondelēz?

Po vysoké škole jsem začínala v Německu jako trainee ve společnosti Kraft Foods, z té se poté stal Mondelēz. Firma se v průběhu let měnila díky fúzím a akvizicím, zároveň  sama prošla zásadní transformací, takže Kraft Foods, ve kterém jsem začínala, už nemá s Mondelēz, pro který teď pracuji, mnoho společného.

Nějaké problémy jste cítila už tehdy?

Na začátku mé kariéry zde rozhodně nebylo takové uvědomění jako nyní a diverzita rozhodně nebyla v popředí zájmu vedoucích týmů tak, jako dnes, a to i přesto, že generální ředitelkou Kraft Foods byla tehdy žena. Za posledních 20 let vidím velký posun, ale i tak mě překvapuje, jak pomalý ten pokrok je a že v roce 2023 stále ještě mluvíme o rozdílech v odměňování žen a mužů.

Máte obrovské zkušenosti s vedením týmů v Evropě během transformačních změn od fúzí a akvizic přes globální strategické a kulturní změny až po regionální restrukturalizační iniciativy. Kde vnímáte posuny a změny k lepšímu nejvíce a kde se naopak zastavily?

Na tuto otázku je těžké dát stručnou odpověď, protože změn bylo hodně. Některé byly v daném okamžiku správné a mnoho společností zamířilo určitým směrem, pak se vrátily zpět, protože doba se změnila a se změnou kontextu dochází ke i změně chování a myšlení. Myslím, že kulturní posun, kterým právě procházíme, včetně diverzity a inkluze, většího posílení pravomocí, větší flexibility ve způsobu práce, je zároveň užitečný pro lepší uplatnění nastupující generace. Obecně je důležité, abychom jako organizace zůstali flexibilní a dokázali se přizpůsobit prostředí. Problém je, když se firma nedokáže přetransformovat, pokud si nové prostředí, v našem případě spotřební trendy, kultura či agenda udržitelnosti vyžádají změnu. Klíčem k úspěchu je akceschopnost a přizpůsobivost.

Mzdová nerovnost, spravedlivé odměňování – kde je začátek problému?

Problém vzniká u nerovného zacházení s muži a ženami. Ženy na jedné straně často zastávají povolání, která jsou hůře placená, ale pokud porovnáme muže a ženy na stejné pracovní pozici, se stejnou praxí, odpracovanými roky atd.…, stále vidíme, že ženy dostávají nižší mzdu jen kvůli svému pohlaví. Příčiny jsou různé. Hluboce zakořeněná vědomá i nevědomá předpojatost, která může souviset s mateřskou dovolenou a zmrazením platu během ní, což např. Mondelēz cíleně odstranil, nebo s tím, že ženy stále ještě nedokážou ohodnotit své schopnosti a dovednosti v takové míře jako to umí muži. 

Co vás ve vaší práci, ve vašem poslání, nejvíce baví?

Když vidím, že dochází k posunu správným směrem, ke zlepšení a pokroku. Nejen v problematice rovnosti žen a mužů, ale i u jiných témat vnímám, jak se lidé učí, rozvíjejí a rostou ve své práci.

Jak si představujete, že by mělo vypadat postavení žen v pracovním prostředí?

Měly by existovat rovné šance a příležitosti pro muže i ženy. Žádné pohlaví by nemělo být zvýhodněno oproti druhému.

Ženy by měly být zastoupeny z padesáti procent v nejvyšších pozicích ve vedení firem, v politice nebo v jiných organizacích a muži by se měli více věnovat svým dětem a být vzorem i doma. A o rovnosti platů mužů a žen bychom se učili jen z učebnic dějepisu. Pro ženy a muže je přínosem, když sdílejí své životy a nevylučují jedno pohlaví z reprodukčních povinností, péče o děti a rodinu a druhé z výdělečné práce a budování kariéry. Oběma prospěje, když se budou rovným dílem podílet na péči o rodinu i na budování profesní kariéry.

Jste vdaná, mluvíte s manželem o práci? Má na věci stejný názor, nebo je vaším oponentem?

Mluvím, a možná víc, než by chtěl doopravdy slyšet, ale je pro mě důležitou psychickou oporou, máme velmi hezký vztah a já si jeho pohledu na věc nesmírně vážím. Na danou problematiku máme stejné názory a vyznáváme stejné hodnoty, on ale většinou dokáže přijít s novým pohledem na věc, a to náš rozhovor obohatí víc, než když bych mluvila jen sama se sebou.

Jinak řečeno, chtěla byste pracovat pod jeho vedením?

To si nejsem jistá, protože partnerství je něco jiného než postavení vedoucího a podřízeného, my jsme rovnocenní partneři. Ale kdybychom spolu nebyli a on by vykonával mou profesi, proč ne.

Nebo naopak, byl by on ochoten pracovat pod vaším vedením, když ví, jak si dokážete poradit s celou řadou problémů?

Myslím, že by vám dal podobnou odpověď, jako já. Pracoval by pro mě, pokud bychom spolu nebyli a já bych nebyla jeho ženou. Rozhodně mě a mou kariéru maximálně podporuje. Bez podpory partnera by to ani nešlo. Vždy když došlo na nějaké zásadnější rozhodnutí v našem životě, měli jsme oba rovnocenný hlas a o všem důležitém jsme rozhodovali společně. Společně jsme také vychovávali naši dceru, i když on s ní asi strávil víc času…

JIŘÍ MACEK