Filip Lukeš

Podle definice Světové zdravotnické organizace jsou probiotika (především laktobacily a bifidobakterie) živé mikroorganismy, které v případě podávání v přiměřeném množství příznivě ovlivňují zdravotní stav hostitele, říká farmaceutka Ivana Lánová. Jak je ale možné, že živé bakterie přežijí v ampuli nebo ve formě tablety? „Za účelem ochrany probiotik po dobu jejich skladování i během jejich průchodu trávicím traktem se používají různé metody technologického zpracování. Patří sem sušení (tzv. lyofilizace) probiotických kultur, potažení probiotik ochrannou vrstvou z bílkovin a polysacharidů či kryoprotekce. Tyto způsoby ochrany zajistí jejich průchod trávicím traktem až do střev, kde jsou schopna plnit svou přirozenou funkci,“ popisuje Lánová.

Jistě jste se setkali s tím, že při užívání antibiotik vám lékař doporučil zároveň užívat i probiotika. „Antibiotika mohou narušit rovnováhu střevní mikrobioty, což se může projevit nevolností, bolestí břicha či průjmem. Proto je vhodné přátelské střevní bakterie doplnit. Ideální je začít užívat probiotika hned od začátku léčby antibiotiky a současně dodržovat odstup mezi podáváním probiotik a antibiotik,“ vysvětluje Ivana Lálová.

Antibiotika mohou některá přátelská probiotika vyhubit, proto je třeba dodržovat několikahodinový interval mezi jejich podáním. Odstup by měl být alespoň tři hodiny. Podle odbornice bychom probiotika měli užívat po celou dobu antibiotické léčby a v užívání pokračovat ještě týden po jejím skončení.

K zapíjení probiotik je nejvhodnější čistá voda. Může jim totiž ublížit i džus nebo nízká či naopak vysoká teplota nápoje. „Všeobecně jakýkoli doplněk stravy či lék je vhodné zapíjet čistou vodou, která je neutrální a nijak neovlivňuje vstřebávání přípravku. Džus je přece jenom kyselý a mohl by citlivá probiotika poškodit. Nesvědčí jim ani přílišné teplo nebo zima, a proto bychom je neměli zapíjet ani teplým čajem nebo ledovou vodou,“ popisuje lékárnice.

V lékárně jsou k dostání probiotik a jako doplňky stravy nebo léčivé přípravky v různých lékových formách. Důležité je složení přípravku a množství probiotik, které se udává pomocí CFU. „CFU je zkratka anglického termínu Colony Forming Units. Jedná se o jednotky tvořící kolonie (životaschopné organismy). Pro dospělé by měla být dávka probiotik 10 x 109 CFU a u dětí by se tato hodnota měla pohybovat mezi 5–10 x 109 CFU,“ doporučuje Ivana Lálová a dodává: „Mikrobiota člověka se v průběhu jeho života mění. Jiná je u kojenců, jiná u dospělých. Nejen z tohoto důvodu se jednotlivé probiotické přípravky liší svým složením. Jsou v nich obsaženy bifidobakterie, laktobacily, koky nebo kvasinky. Právě kvasinka Saccharomyces boulardii se s úspěchem využívá při průjmových onemocněních.“

S probiotiky úzce souvisí i pojmy synbiotikum a postbiotikum. O co se jedná? Synbiotikum je kombinace probiotik a prebiotik. Často se v přípravcích využívá jejich synergického působení, protože prebiotika jsou substráty potřebné pro růst a množení probiotik. „Postbiotikum je látka, která je produkována přátelskými probiotiky. Patří sem například mastné kyseliny s krátkým řetězcem (kyselina octová, propionová a butyryová) vznikající fermentací rozpustné vlákniny enzymy probiotik. Postbiotikum může oslabit nepřátelské bakterie a redukovat zánět. Ukazuje se, že by mohlo hrát i další důležité role, které jsou předmětem vědeckého zkoumání,“ dodává Ivana Lálová.