Problémem Evropské unie, velké části do nedávné doby blahobytného Západu a do jisté míry už i naším problémem, je skutečnost, že společnost má sklon v určité fázi blahobytu zanedbat tvorbu užitečných věcí. Vzniká pocit, že všechno půjde samo dál. Rezignuje se na kvalitní výuku ve školách, průmysl začne být považován za zbytečný, objeví se ekonomičtí věrozvěstové tvrdící, že země má budoucnost jen se službami a výroba je prý k ničemu. Ano, nějakou dobu za nás bude vše dělat levnější pracovní síla z ciziny, ale poté, co si cizina osvojí příslušné technologie, což se stalo například v Číně, se karta prosperity obrací. Upadající země už ale nemá disciplinovanou a vzdělanou pracovní sílu, zato se v ní množí činnosti, ke kterým není potřeba žádných zvláštních dovedností či znalostí, ale ve zvrácené ekonomice je možné se jimi uživit prostřednictvím těch nejpodivnějších, často silně zkorumpovaných dotací, včetně nechvalně známých dotací z Evropské unie. Tak vzniká ekonomický parazitismus, který spolu s nesmyslnými ideologickými náklady (sociální dávky nepřizpůsobivým, zelené experimenty s energiemi, pomatená politická i jiná školení neziskovek, např. ve školství, přemrštěná epidemiologická opatření apod.) vytváří v ekonomice nerovnováhu mezi tím, co užitečného se vytvoří, a tím, kolik se všem dohromady vyplatí peněz. Spolu s nekrytě tištěnými penězi a dohromady se sílou koruny, která zejména cenou dovážené energie nebo surovin ovlivňuje nákladovou část inflace, je tato nerovnováha mezi tím, na co mají lidé peníze, a tím, co užitečného vytvořili, klíčovým zdrojem inflace.

Léčba inflace na úkor lidí s hypotékami?
Ačkoliv se minulá Bankovní rada České národní banky snažila „léčit“ vysokou inflaci razantním zvyšováním úrokových sazeb, zapomnělo se při tom na občany, kteří si hypotéky již vzali za naprosto odlišných podmínek. Naprostá lhostejnost a nečinnost vlády v jejich podpoře hrozí uvržením velkého množství lidí do situace, kdy se z nich stanou pouzí nájemníci a v horším případě jim bude hrozit bezdomovectví, což povede k dalšímu nárůstu již tak mizerné bezpečnostní situace v ČR. K řešení problémů lidí s hypotékami by mohlo přispět zavedení sektorové daně pro finanční sektor (případně i energetický sektor), nicméně je nutné v takovém případě ošetřit, aby si pokles svého zisku zdaňované subjekty nekompenzovaly na úkor svých klientů a dlužníků. A navíc, aby tyto vybrané peníze „nezkonzumoval“ státní rozpočet použitím na zcela jiné účely než na přilepšení lidem v těžkých ekonomických problémech kvůli současné krizi – cílová skupina by rozhodně měla zahrnovat příslušníky střední třídy, zejména rodiny s dětmi.

Dovezená inflace
Samozřejmě každé řešení má své plusy a mínusy a je třeba je po čase zase zhodnotit, případně přehodnotit. Kroky k zastavení pádivé inflace jsou důležité, ale není potřeba přitom občanům zlámat ekonomicky vaz. Navíc nelze zapomínat na skutečnost, že potíže z velké části způsobily i dovezené problémy, hlavně vysoké ceny energií. S plynem toho mnoho neuděláme s výjimkou otočení kormidla mezinárodní politiky, ale to by nesměla být ideologie nadřazována ekonomice, podobně jako tomu bylo v 50. letech 20. století, za první studené války. S ropou je situace o něco lepší (více možných dodavatelů), ale ne o moc. Kde jednoznačně můžeme a musíme udělat zásadní kroky, to je obchodování s elektrickou energií. Jako její vývozce je ČR v silném postavení a jen nedostatečné sebevědomí našich vládních představitelů směrem k zahraničním zemím, hlavně k Německu, brání radikálnějšímu ale zároveň efektivnějšímu řešení. Překopání unijní energetické politiky je zcela namístě. Řešením je neposílat do zahraničí jinou elektřinu než tu, kterou sami nepotřebujeme, aby se nám virtuálním prodejem na Lipské burze neprodražila. Cestou by také bylo sebevědomější chování vlády vůči ČEZu a jeho minoritním akcionářům, včetně legislativní úpravy těchto změn. Pokud toho vláda Petra Fialy není schopná a bojí se, co by tomu řekli v Bruselu, měla by odstoupit a nechat problémy řešit někoho jiného. Věříme, že vznikající konzervativně národní politický proud, který posiluje integrací menších stran, jako je Trikolora, kolem nejsilnější národní strany Svoboda a přímá demokracie (SPD), dokáže dát naší zemi i jejím občanům smysluplnější budoucnost a přinést nám poctivou a nepovrchní dlouhodobou prosperitu. I na Prahu 13, kde letos v září kandidujeme v komunálních volbách.

Ing. Zdeněk Trmota (Trikolora) a JUDr. Vladimíra Bondarenková, D.E.A.Ing. Zdeněk Trmota (Trikolora) a JUDr. Vladimíra Bondarenková, D.E.A. (SPD)Zdroj: Archiv Vladimíry Bondarenkové

Zadavatel: JUDr. Vladimíra Bondarenková (SPD)
Zpracovatel (autoři): Ing. Zdeněk Trmota (Trikolora) a JUDr. Vladimíra Bondarenková, D.E.A. (SPD)

https://www.facebook.com/SPD-Praha-13-708683699481382