45 let lékařem: „Důležité je zachovat si selský rozum,“ říká Josef Holub

Pitva rozhodla o výběru povolání
„Ve škole mě bavila biologie, fyzika a chemie. Když jsem přemýšlel, jakému povolání se věnovat, nabídl mi spolužák, co se zajímal o medicínu, jestli se s ním nechci jít podívat na pitvu. Přišlo mi to tenkrát zajímavé a vlastně to rozhodlo o tom, že jsem si vybral toto povolání,“ vyjádřil se Josef Holub.

„Medicína je o tom, že máte pár poznatků a skládáte z nich mozaiku do předem známého systému a případně odhalujete chyby. A já jsem vždycky rád luštil nejrůznější hádanky a logické úlohy. Proto jsem také inklinoval k interní medicíně, a ne třeba k urgentu. Nejsem adrenalinový typ, já se pokládám spíš za pohodáře,“ podotkl lékař Chrudimské nemocnice.

Na začátku pomohlo stipendium
„Už v pátém ročníku mého vysokoškolského studia za mnou přišli z Chrudimské nemocnice a nabídli mi stipendium. Díky němu jsem měl tehdy sedm set korun měsíčně každý měsíc v pátém i šestém ročníku medicíny, což tenkrát nebyly malé peníze. Šlo zhruba o polovinu běžného průměrného platu,“ konstatoval Josef Holub, který do Chrudimské nemocnice nastoupil po promoci 1. srpna roku 1976, tedy před 45 lety.

„Hned po měsíci jsem ale musel na vojnu. Po ní jsem se sem vrátil,“ poznamenal lékař, který před svou atestací působil i jako obvodní lékař. „Vyzkoušel jsem spoustu obvodů. Fungoval jsem jako zástup, když třeba obvyklý obvodní lékař onemocněl nebo byl mimo ordinaci. Šlo o zástup třeba na týden nebo tři dny. Byla to vynikající škola,“ uvedl Josef Holub.

Ten se po své první atestaci z interního oboru stal v Chrudimské nemocnici závodním lékařem. „Pomohlo mi, že už jsem měl určité zkušenosti z obvodů. Největší díl práce obnášely nástupní a výstupní prohlídky. Nepřišlo mi, že by šlo o nějakou náročnou práci, většinou člověk pracoval se zdravými lidmi. Navíc výhodou bylo, že když se objevil nějaký patologický výsledek, dalo se ho v nemocnici konzultovat s kolegy,“ zdůraznil lékař, který poté zamířil na rok do Luže na obvod. „To bylo před druhou atestací. Opět se jednalo o velmi dobrou zkušenost,“ pokračoval Josef Holub.

Zlepšit kvalitu života pacientů ve stáří
Po návratu do Chrudimské nemocnice zamířil na interní oddělení. Odtud se přesunul na plicní oddělení. „Tehdy tam potřebovali pomoct a tamní pan primář už chtěl odcházet do důchodu, tak mi nabídl, abych to po něm převzal. Ale tento obor mě úplně nechytl,“ přiznal lékař, který z plicního oddělení odešel do léčebny dlouhodobě nemocných. „Tam jsem zůstal dodnes,“ sdělil Josef Holub, jehož tato práce naplňuje hlavně proto, že může přispět ke zlepšení kvality života pacientů ve stáří.

„Od té doby, co jsem tu začal pracovat, se výrazně proměnilo prostředí. To je nesporné,“ uvedl Josef Holub, podle něhož na celkový zdravotní stav pacientů má významný vliv i to, jaká péče se jim dostává poté, co opustí nemocnici.

„Proto je dobré aktuální situaci probrat s rodinou a zjistit, jaké má s pacientem další plány. Občas se bohužel setkáváme s tím, že rodina se domnívá, že dědečka přiveze do nemocnice ve špatném zdravotním stavu a myslí si, že ho dá na pár dní k nám do ‚servisu‘, my mu všechno opravíme a on bude běhat zase jako za mlada. Tak to bohužel nefunguje,“ dodal zástupce primáře chrudimské LDN.

Kdy má lékař pocit z dobře vykonané práce?
„Na druhou stranu se nám ale daří zlepšovat zdravotní stav u lidí, u kterých i rodina čeká, že by to mohlo dopadnout špatně. Když někoho takového vrátíme do života, je to přesně ten moment, kdy člověka práce nejvíc naplňuje a má z ní dobrý pocit,“ svěřil se Josef Holub.

„Stresu je v této práci opravdu dost a člověk musí mít nějaký ventil, jak se odreagovat. Nejlepší je, když spálí nějaké kalorie v těle. Nebo mám po rodičích chaloupku, kam dojedu klidně na kole a kde jsem moc rád. Je tam zahrádka, ale ne zas tak velká, a slušně vybavená dílna. Počítám, že se teď budu realizovat hlavně tady,“ nastínil své další plány lékař.

V medicíně hraje prim mozek, v dílně ruce
„V medicíně jsem se snažil zaměstnávat hlavně mozek, ruce pak ve volném čase v dílně. Za nejdůležitější věc jsem při své práci vždy považoval, aby si člověk zachovával zdravý selský rozum. Přístroje jsou dnes daleko přesnější. Když jsem začínal, neměli jsme počítače a všechno přepisovali na psacím stroji. I přístup k informacím je dnes daleko snazší. Ale člověk je musí třídit. Přehltit se jimi může velmi snadno. Stačí se jen podívat, jak je to nyní v případě informací kolem onemocnění covidem-19,“ uzavřel Josef Holub.