Samozřejmě je toho v klidových územích více než dost a ochrana těchto biotopů by měla být mnohem, mnohem větší. Jedinečná krkonošská flora a fauna mají tu nevýhodu, že jsou vysokohorské. Tudíž nenápadné, skromné, takřka neviditelné… Tak, jak jim příroda a její ne právě laskavé podmínky v těchto oblastech dovolily. Papoušci ara by tu zkrátka nepřežili, stejně jako třeba růže či orchideje. Což však nikterak nesnižuje unikátnost a vzácnost tvorů a rostlin, kteří v těchto podmínkách dokážou přežít. Často jde navíc o vývojově velmi staré druhy, které se již na těchto „ostrůvcích“ minulosti vyskytují od dob ledových. Kdo ví, zda to nejsou právě tyto organismy, které nám mohou napovědět, jak jako lidstvo přežít…

Poznej a chraň

Kampaň NEŠLAPEJ VEDLE, UBLÍŽÍŠ NÁM HNEDLE si vzala za cíl alespoň s některými z těchto nenápadných přírodních klenotů návštěvníky seznámit. Aby věděli, koho tím, že se drží stezek, chrání, zachovávají pro planetu. Že třeba ta obyčejná tráva, kterou právě podupali, není obyčejná ani trochu. 

Ambasadory, mluvčími a hrdiny kampaně se staly zejména „sněžkové“ endemity rozrazil chudobkovitý (Veronica bellidioides L.) a pěvuška podhorní (Prunella collaris). Oslovují z plakátů, sociálních sítí. Seznamují návštěvníky Krkonoš nejen se svými maličkosti, ale také s dalšími vzácnými obyvateli Krakonošovy zahrádky. Najdete je například na stránkách Správy KRNAP, kde se již po dva roky bojuje s odpadky a nyní nově za neopouštění stezek.  

Pojďme se ale s těmito předními bojovníky za nešlapání vedle stručně seznámit hned:

Pěvuška podhorní (Prunella collaris)
Měří asi tak 17 až 19 cm, váží přibližně 40 g (asi jako skřivan polní) a je to pěvec. Na hrdle má bělavou skvrnku, která může trochu připomínat kolárek, proto je latinsky pěvuška podhorní latinsky označována collaris. Jinak jde o velmi málo známého a nenápadného ptáčka, jehož šedohnědou barevnost oživují snad jen červenohnědé skvrnky na bocích. Samičky bývají ještě nenápadnější než samečci.

Pěvušky podhorní obývají vysokohorská pásma. Většinou je můžeme spatřit jen nad hranicí lesa ve výškách od 1500 až do 3000 m. n. m. Obývají holiny s balvany a nízkými rostlinami, sutě a křovinaté svahy či skalnaté vrcholky hor. V létě se živí hmyzem, později semeny trav a jiných rostlin.

Pěvuška podhorníPěvuška podhorníZdroj: KRNAP

Hnízda zakládají v květnu až v červnu. U nás prakticky jen a pouze na Sněžce. Zatím není moc známo, zda vyvádějí mladé jednou či dvakrát ročně. V každém případě se na stavbě hnízda podílejí jak samička, tak sameček. Bývá ze suchých travních stébel, mechů, kořínků a měkce vystlané chlupy. Většinou je umisťují ve skalních štěrbinách, dutinách pod kameny, často i pod nízkými hustými keři nebo v podezdívkách horských chat. Vajíček bývá tři až pět, jsou čistě modrozelená, beze skvrn. V patnáctidenním sezení se rodiče střídají.   

Vzhledem ke své vzácnosti je v Červeném seznamu ČR pěvuška podhorní zařazena mezi kriticky ohrožené druhy. Jejím jediným pravidelným hnízdištěm u nás jsou Krkonoše (její nejsevernější hnízdiště v Evropě). Výjimečně bývají tito ptáci zaznamenáni i v dalších našich pohořích. V letech 2001–2003 u nás hnízdilo 15 až 20 párů. Což skutečně není moc.

Rozrazil chudobkovitý (Veronica bellidioides L.)
Trvalka, která roste v Pyrenejích, Alpách, na Ukrajině, v Rumunsku… U nás výhradně na Sněžce. Rozrazilu chudobkovitému vyhovují pouze kyselejší křemičitanové půdy. Nevyhledává až příliš slunečná stanoviště. Potřebuje slabé zvlhčení.

Dorůstá do výšky 15 až 20 cm. Kromě krásné modravé barevnosti květu upoutá také výraznými chlupy, které pokrývají jak stonek, tak kožovité listy. „Ochlupacení“ vídáme u vysokohorské květeny velmi často, chrání rostliny před chladem. Spodní listy jsou uspořádané v růžici, stonkové jsou menší a protichůdné.

Rozrazil chudobkovitýRozrazil chudobkovitýZdroj: KRNAP

Kvete v červenci a srpnu. Kalich je dlouhý 4 až 5 mm, jeho koruna mívá v průměru 8 až 10 mm. Plodem je tobolka s čnělkou dlouhou okolo 4 mm. Rozmnožuje se plazivě.

V Červeném seznamu ČR z roku 2017 je rozrazil chudobkovitý v kategorii kriticky ohrožených druhů a je chráněný zákonem. Na začátku minulého století byl už dokonce oficiálně označen jako nezvěstný, mělo se za to, že vymizel. Naštěstí se zase objevil. 

Objevte poklady z Krakonošovy zahrádky i chovance jeho zvěřince

Krásy a taje přírody je pochopitelně nejlepší objevovat přímo v přírodě, v bezprostředním kontaktu s ní. Živočichům a rostlinám, co jsou „doma“ v klidových územích Krkonošského národního parku, však takový blízký styk arkto-alpínského druhu zjevně nedělá dobře. Proto vám doporučujeme seznamovat se s těmito unikáty na Facebooku. Když to uděláte, určitě nešlápnete vedle.

 Zdroj: EVROPSKÁ UNIE