Slovo starosty

Rád bych vás všechny touto cestou pozval k nám do Modřic na jubilejní 20. ročník turnaje v kopané mladších žáků, který se uskuteční 14.-16. srpna na hřištích v Modřicích a v Chrlicích.

Před dlouhými 20 lety, v roce 2001, započala historie tohoto turnaje. První ročník pořádali tehdejší trenéři fotbalového klubu FC Stavo Artikel Brno, dnešní Zbrojovka a mezi nimi i dnešní manažer turnaje Ing. Petr Zoufalý. Po neshodách s tehdejším vedením klubu v dalším roce, přišli za místním fotbalovým klubem (hrajícím pod názvem TJ Sokol Modřice) s nabídkou pořádání dalšího ročníku ve vzájemné spolupráci, do které již byl zapojen i starosta města Modřice. Tak započala dlouhá cesta turnaje. Prvního ročníku se zúčastnilo osm týmů a druhého deset. Následovaly tři ročníky s měnícím se počtem účastníků, aby od roku 2006 (6. ročník) se na dlouhých sedm let ustálil počet na dvaceti účastnících.

V roce 2013 došlo z důvodu omezených finančních prostředků k redukci počtu účastníků na 16 a tento počet je ustálen dodnes.

Turnaj se nejprve hrál na celé ploše hřiště, a to v několika sousedních obcích, jako Želešice, Chrlice, Židlochovice, Nosislav, Hrušovany u Brna a další. Posledních sedm ročníků se již hrálo pouze na šířku a polovinu hřiště, proto se odehrály jen v Modřicích.

Historicky prvním vítězem byl tým FC Vysočina Jihlava.V průběhu 20 let jej třikrát po sobě, a tím do trvalého držení putovního poháru, vyhrála SK Slávia Praha (ta dokonce pětkrát v letech 2004, 2007-2009 a 2019) a FC Zbrojovka Brno (v letech 2012-2014). Mezi vítězi byly týmy jako AC Sparta Praha, Viktoria Plzeň, Tatran Prešov, MŠK Žilina, ale také Rapid Wien z Rakouska.

Po dlouhých 20 letech doznal změnu i název turnaje. Od letošního ročníku jsme jej pojmenovali Memoriál Josefa Šurala o Pohár starosty města Modřice. Stalo se tak v rámci navázané spolupráce s Nadačním fondem Josefa Šurala, jenž byl vytvořen a pojmenován po loni tragicky zesnulém bývalém hráči reprezentace ČR a Zbrojovky Brno, Slovanu Liberec nebo Sparty Praha.Josef Šural působil před loňskou tragickou událostí, která se mu stala osudnou, v tureckém klubu Alanyaspor. Část svého života prožil v Modřicích, kde se účastnil několika tréninků s místními dorostenci.

Během uplynulých let zmiňovaný modřický fotbalový turnaj poctili svou účastí i mnohé zajímavé osobnosti, rád bych zmínil bývalé i současné hráče v čele s Petrem Švacarou, Karlem Jarůškem, Janem Marošim, Janem Polákem, Lubošem Kaloudou a další a také hokejistu Jana Hrušku či několik herců brněnských divadel, nad které vyčnívá Ruda z Ostravy (Michal Kavalčík).

Z velkého množství zápasů, uskutečněných v rámci turnaje, nelze vybrat ten nejzajímavější. Přesto nejvíce zapamatovatelné bylo finále 11. ročníku v roce 2011, kdy v posledních minutách finálového zápasu přišla šílená průtrž mračen a následné předávání pohárů pro osm nejlepších týmů proběhlo pod postaveným párty stanem o rozměrech 10x15 metrů. Byla to opravdu takříkajíc rodinná těsná soudržnost všech zúčastněných. Tehdy ceny předával Jan Hruška.

Modřický fotbalový turnaj v kopané mladších žáků se může pyšnit ojedinělou atmosférou našeho malého města, kde k sobě mají lidé blíže a vzájemná soudržnost je veliká. Stejně tak je i otevřené srdce všech organizátorů a obsluhy občerstvovacího zařízení u nás na jižní Moravě.

Letošní situace ohledně Covidu 19 narušila mnohé plány organizátorů soutěže a nestihli tak připravit žádný mimořádný program, neboť do poslední chvíle stále nebylo jisté, zda se letos turnaj vůbec uskuteční. Bohužel i v době uzávěrky této přílohy je situace velmi nepřehledná, máme obavy, abychom turnaj kvůli případnému náhlému nařízení hygieniků a vlády ještě nemuseli rušit. Zatím se z turnaje odhlásil tým z Rakouska a čekáme vyjádření týmu z Chorvatska. Přestove skrytu duše pevně doufám, že vše dobře dopadne a bude se nač těšit.

Zahájení a ukončení turnajese uskuteční tradičně v sobotu po hracím programu. V neděli odpoledne dojde na slavnostní předání pohárů a na hřišti se utkají trenéři zúčastněných týmů proti VIP hráčům, které sestaví nadační fond – bratři Šuralové a Petr Švancara. V sobotním programu je i večerní program s tradiční diskotékou s hraním starých válů.

Soutěžící si zahrají na hřištích v Modřicích a Chrlicích, neboť všechny zápasy se vrací ke hře po celém hřišti. Z Modřic budou pořizovány přes internet přímé přenosy ze všech utkání. Finálová část, zápasy o 1.-8. místo, se koná v neděli na hřišti v Modřicích.

Organizátoři i hráči letošního turnaje se chystají vytvořit tradiční báječnou sportovní atmosféru. Proto bych rád jubilejnímu ročníku turnaje zejména popřál, aby se mohl uskutečnit a aby si hráči i diváci z něj odnášeli mnoho zajímavých příjemných sportovních zážitků.

Josef Šiška, starosta města Modřice

Pro Josefa byly vždycky důležitější týmové úspěchy, míní bratr Josefa Šurala David

Po známém fotbalistovi Josefu Šuralovi je od letošního roku pojmenován tradiční fotbalový turnaj mladších žáků v Modřicích, jubilejní 20. ročník nese název Memoriál Josefa Šurala o Pohár starosty města Modřice. Právě v Modřicích Josef část svého života prožil. Jeho život vyhasl před rokem na cestě domů po utkánív Kayseri, kam jel se spoluhráči z Alanyasporu, kde působil. Tehdy mu bylo 28 let a jeho jméno mělo především v českém fotbale velkou váhu. Patřil mezi ty, kteří do fotbalu dávali své srdce, uměl dávat góly i rozdávat radost svému okolí. Při příležitosti chystaného modřického turnaje jsme si o Josefovi povídali s jeho mladším bratrem Davidem.

Bratři Šuralové. Jeden z jejich posledních společných snímků, dokládajícího společnou fotbalovou přípravu. Uprostřed na fotografii je Josef – fotbalový útočník a reprezentant, jenž působil v tureckém klubu Alanyaspor, kam přestoupil v lednu 2019 ze SpartyZdroj: archiv Davida Šurala
Bratři Šuralové. Jeden z jejich posledních společných snímků, dokládajícího společnou fotbalovou přípravu. Uprostřed na fotografii je Josef – fotbalový útočník a reprezentant, jenž působil v tureckém klubu Alanyaspor, kam přestoupil v lednu 2019 ze Sparty. Vlevo jeho bratr Jakub (hráč FC Zbrojovka Brno) a vpravo bratr David, který hraje už téměř pět let v Rakousku.


Jak vzpomínáte na fotbalové umění svého bratra Josefa a co považujete za jeho největší fotbalový majstrštyk, který se mu povedl?

Těch zážitků s Josefem mám hodně, protože jsme se snažili zúčastňovat důležitých zápasů přímo v místě jejich dění a nekoukat na ně jen v televizi. Jedním z největších zážitků, na něž vzpomínám, byl zápas v Marseille v Evropské lize, kde Liberec tehdy zázračně vyhrál 1:0.

Dalším největším zážitkem pro mě bylo, když oba bráchové nastoupili proti sobě v první lize – Josef za Spartu a Kuba za Zbrojovku. Samozřejmě na fotbal v televizi jsme koukali pořád, ale mnohem raději vzpomínám na ty zápasy, které jsme s Josefem prožívali na živo. Myslím, že největším Josefovým majstrštykem byl tenkrát gól roku, kdy vstřelil branku nůžkami v zápase v Českých Budějovicích.

Myslíte, že právě toho si nejvíce cenil i on?

Po individuální stránce asi ano, ale pro něj vždycky byly daleko důležitější týmové úspěchy. Myslím si, že největší úspěch pro něj byl titul v Liberci a start za reprezentaci České republiky, toho si podle mě cenil úplně nejvíc.

Coby bratři fotbalisté, jste žili fotbalem od malička. Co bylo podle vás ve vaší fotbalové výchově nejdůležitější, co vám pomáhalo?

Vezmu-li to ze svého hlediska a z hlediska mladšího bráchy, pak to určitě bylo to, že jsme v bratrovi Josefovi měli dokonalý příklad. Josefovou pílí a oddaností k fotbalu jsme měli vzor, za kterým jsme si šli a následovali jej. A to bylo pro nás to nejdůležitější.

V čem spatřujete odkaz vašeho bratra Josefa současné generaci mládežnických nadějí? V čem by jí mohl být vzorem?

Zmínil bych právě tu Josefovu oddanost a poctivost ve fotbale. Ať už šlo o trénink nebo zápasy, v obou případech odevzdával na hřišti minimálně sto procent, mnohdy i víc. A pak, vynikal i svojí chytrostí. Byl útočníkem a přesto, že jej trenéři stavěli i na jiné pozice, díky své chytrosti se vždy dokázal prosadit. Když nebyl na stranách hřiště nejrychlejší, dokázal svou inteligencí dát do hry nové aspekty.

Spolu s bratry a Josefovým kamarádem Václavem Hladkým jste založili Nadační fond Josefa Šurala, abyste zajistili Josefovy dvě nezletilé dcery. Jak na váš počin reagovalo okolí a fotbalový svět?

Oficiálně jsme byli zakladateli fondu my, Josefovi bráchové a Václav Hladký. Ale těch nejbližších Josefových přátel, kteří se na chodu fondu podílejí, je daleko víc.      Touto cestou bych proto chtěl moc poděkovat všem klukům, kteří se na chodu nadačního fondu podílejí. Jsou to všechno Josefovi kamarádi, s nimiž se znal, ať už od školy či od útlého věku.

První myšlenka, která nás přivedla k založení fondu byla doba, kdy by Josef býval slavil své 29. narozeniny, kdyby ještě žil. Když jsme se tehdy sešli, přemýšleli jsme, jak to udělat, aby tu po něm zbyl nějaký jeho odkaz. Původní myšlenka byla, že nadační fond zůstane jen v nejbližším kruhu rodiny a přátel. Později se ale na to začala ptát veřejnost, proto jsme na letošní Josefovy nedožité třicetiny informace o založeném fondu zveřejnili. Primárně jsme chtěli zabezpečit Josefovy děti, druhou věcí je to, že chceme připomínat Josefův odkaz, v němž je láska k fotbalu a sportu. Proto mezi sebou pořádáme různé fotbalové turnaje a z těchto soutěží pak přispívají do nadačního fondu jeho členové.

Vrátíme-li se k současnému dění na fotbalové scéně, co říkáte na nedohrání nejvyšší fotbalové české soutěže u nás a rozhodnutí, že nikdo nesestupuje a naopak se liga rozšíří o dva celky?

Na jednu stranu je to určitě dobře pro Zbrojovku, kde jsem vyrůstal a prožil celé dětství a navíc je tam i mladší brácha Kuba. Z toho pohledu jsem jedině rád, že je tam Zbrojovka zpátky přímou cestou a nemusí hrát baráž.   Na druhou stranu je to svým způsobem fraška, protože jednak bylo dáno, že když týmy budou mít nakaženého koronavirem, tak se to nedohraje. Jednak si myslím, že už dopředu se dalo čekat, jak to dopadne. A nakonec to skončilo tak, jak všichni předpokládali.

Váš bratr Josef hrál za Spartu, která v posledních letech hodně tápe, věříte, že po letošním zisku pohárové trofeje se definitivně zlepší i její výkony a výsledky?

Věřím, že poté, co Sparta prošla různými zkouškami trenérů a experimentů, že jsou tam nyní lidé na svých místech. Týká se to hlavně sportovního ředitele Tomáše Rosického, jenž má podle mě ke Spartě velký vztah. Věřím proto, že se to teď vše v dobré obrátí a pro ligu to bude jedině dobře, když budou na scéně tři silné mančafty – Slavia, Plzeň a Sparta. Boj o titul by tak byl každý rok hodně zajímavý.

Jak se vám dívalo na fotbalové zápasy bez diváků, s povoleným minimem v ochozech?

Musím přiznat, že na zápase jsem se nebyl podívat „na živo“. A v televizi, ať už je to česká liga nebo zahraniční ligy, je to bez diváků hodně zvláštní. Nemá to tu atmosféru, kterou by to mělo mít.

Nebylo by podle vás tedy lepší, kdyby se ty fotbalové zápasy raději nehrály?

Má to dvě strany mince. Pro lidi v karanténě to bylo bez sportu těžké. A na hřišti to postrádalo atmosféru, která hráče vždycky vybičuje k větším výkonům, proto nebyl ten náboj tak velký, jak bývá.

Co z fotbalového dění byste si vy osobně nechtěl nechat ujít?

S bráchou Pepou jsme měli jeden společný sen a ten nebyl o klasickém fotbalu. Oba jsme milovali americký fotbal NFL a byli jsme fanoušky Dallasu Cowboys.

Proto jsme si říkávali, že bychom se na ten fotbal někdy zajeli podívat do Dallasu, chtěli jsme vidět zápas Cowboys naživo. To je pro mě sen, který bych si rád splnil za sebe i za Josefa.