Zachytávání CO2 ze vzduchu

Jedním ze způsobů boje s klimatickou změnou může být přímé zachytávání oxidu uhličitého z atmosféry. Jeden z takových projektů už běží na Islandu. Technologické zařízení zde zachytává oxid uhličitý, který následně rozpouští ve vodě. Tato voda se pak pumpuje hluboko pod zem, kde by se časem měla přeměnit v horninu. Zařízení na Islandu je schopno ročně zachytit asi 4 000 tun CO2, což je ve srovnání s celkovou světovou produkcí (desítky miliard tun) jen kapkou v moři. Technologie zachytávání CO2 však teprve začíná a časem by mohlo dojít k jejímu většímu rozšíření.

Obnovitelné zdroje energie

Velkou roli v boji s klimatickou změnou hrají obnovitelné zdroje energie. Na fotovoltaické elektrárny na střechách domů jsme už zvyklí, odborníci nyní očekávají velký rozvoj těch větrných. A to zejména takových, které jsou umístěny v příbřežních vodách. V budoucnosti zde budou pracovat desítky tisíc větrníků, které mohou pokrývat velkou část evropské spotřeby elektřiny. A proč zrovna větrné turbíny na moři? Protože zde fouká téměř neustále, a turbína tak poskytne vyrovnaný výkon bez častých výpadků.

Zároveň se rozvíjí technologie akumulace zelené elektřiny, bez níž to nejspíš nepůjde. A zajímavé projekty máme v tomto ohledu i v Česku. Například E.ON provozuje baterii o kapacitě až 1,75 MWh, což by mohlo pokrýt denní spotřebu až stovky rodinných domů. Další podobné projekty se chystají a je možné, že jednou bude takové bateriové úložiště instalované v každé větší obci.

Zdroj: gettyimages

Zalesňování subsaharské Afriky

Velká zelená zeď – tak se nazývá ambiciózní africký projekt zalesnění pásu v jižní části Sahary. Zalesněný pás, který budou tvořit miliardy stromů, by měl hlavně zamezit rozšiřování pouště. Mezi další pozitivní přínosy však patří také přirozené zachytávání CO2. V konečném důsledku by měl obrovský zalesněný pás umožnit lepší život místních obyvatel v chudém a válkami sužovaném regionu. Projekt transafrického zeleného pásu se nyní bohužel potýká se zpožděním a organizačními i technickými problémy. Přesto už byly zalesněny miliony hektarů pouště.

Chcete letět letadlem? Zaplaťte kompenzaci

Letecká doprava patří mezi velké producenty emisí CO2. Není proto divu, že se objevují různé snahy o její „ozelenění“. Jednou z nich je finanční kompenzace vyprodukovaných emisí. Takový systém nabízí třeba společnost Ryanair, jejíž zákazníci mohou při rezervaci letenky zaplatit menší dobrovolný příspěvek. Takto vybrané peníze se pak použijí na financování různých ekologických projektů po celém světě. Kritici ale upozorňují, že letecké „odpustky“, jak se tyto kompenzace někdy nazývají, jsou pouze pro efekt a že ani s nimi není létání ekologičtější. Nejlepší je zkrátka létat co nejméně. I tak se dá očekávat, že povinné či dobrovolné finanční kompenzace vyprodukovaných emisí budou stále častější.

Rozvoj železnice v Evropě

Cestování vlakem vyprodukuje ve srovnání s letadlem několikrát méně emisí. Není proto divu, že v Evropě začínají zažívat renesanci dálkové vlaky. Ty umožňují komfortní cestování na dlouhou vzdálenost – do vlaku večer nastoupíte, cestujete v pohodlném lůžkovém kupé a ráno se probudíte v cílové stanici. A na to lidé docela slyší, ostatně i v Česku jsou velmi populární letní dálkové vlaky do Chorvatska. Nejde ovšem jen o letní rekreační cesty. Velkou síť dálkových vlaků do hlavních evropských měst plánují například rakouské a německé dráhy. V Evropě budoucnosti budeme cestovat vlakem.

Zajímavé způsoby dopravy se zkoušejí i u nás. Například jeden z finálových projektů soutěže E.ON Energy Globe 2019 zavedl do praxe autobus MHD poháněný biometanem.