Dům byl obklopen zahradou s exotickými dřevinami, sochařskou výzdobou, altánem, bazénem i kašnou. Současně v jeho sousedství vzniklo reprezentativní sídlo stavební kanceláře.

STAVBA VILY
František Grossmann do podoby domu vtělil příběh svého životního úspěchu. Narodil se v roce 1876 v Pustějově a základy stavebního řemesla získal od svého otce. Po studiu na mistrovské škole při německé průmyslovce v Brně se vypracoval na samostatného stavitele ve Frýdku. Roku 1906 se přestěhoval do Moravské Ostravy a spojil své síly s architektem Františkem Fialou.

Díky nastupující stavební konjuktuře firma Grossmann a Fiala realizovala na Ostravsku celou řadu staveb, přičemž mezi ty nejhodnotnější patřila dostavba kostela Panny Marie Královny v Mariánských Horách, Dům katolických tovaryšů nebo soukromé sanatorium Dr. Leopolda Kleina. Pustějovský rodák pak nabyté jmění a společenské postavení po konci světové války a vzniku Československa promítl do plánů své rozsáhlé výstavní vily.

Manželé Grossmannovi si ovšem luxusního bydlení užívali necelých deset let. V důsledku velké hospodářské krize upadli do dluhové pasti a tlak věřitelů je nakonec dohnal k zoufalému činu sebevraždy. Majetek jednoho z nejbohatších mužů na Ostravsku se tak dostal do konkurzního řízení a vila byla v dražbě roku 1937 přiklepnuta Hypoteční a zemědělské bance moravské v Brně.

ZMĚNA MAJITELE
V pohnutém období března 1939 zakoupili dům Josef a Alžběta Rybovi. Stejně jako původní majitel také Josef Ryba patřil do vyšších pater společnosti – byl ředitelem výrobního podniku firmy Eternitas v Moravské Ostravě. Rodina vilu upravila na vícegenerační dům zastropením centrální schodišťové haly, přičemž tak v odděleném prvním patře vznikly dvě bytové jednotky – jednu obývali manželčini rodiče, druhá byla pronajímána.

Hrozba bombardování průmyslové Ostravy v závěru války přiměla Alžbětu Rybovou s dcerou k dočasnému odchodu do bezpečí Rožnova pod Radhoštěm, dům však naštěstí přečkal nálety i osvobozovací boje bez poškození. Společenské změny po konci války se ovšem na osudu „buržoazní“ vily již podepsaly.

V prosinci 1945 byla společnost Eternitas na základě Benešových dekretů znárodněna a po roce 1948 byl Josef Ryba nucen opustit ředitelskou pozici a nastoupit jako technickohospodářský pracovník do národního podniku Ostravsko-karvinské doly. Kariérní změna snížila jeho ekonomické možnosti a zároveň patrně vedla k seznámení s dobře situovaným Ing. Janem Pištou, kterému nakonec roku 1958 odprodal polovinu domu. Po jeho smrti v roce 1962 projevil o dům zájem městský národní výbor, kterému nakonec majitelé v letech 1964 až 1965 objekt odprodali. Jako náhrada byly dosavadním vlastníkům nabídnuty byty na nově vybudovaných sídlištích Poruby.

NOVÉ VYUŽITÍ
Rodinná rezidence byla následně adaptována pro potřeby mateřské školy a poté školní družiny, která chátrající objekt opustila v roce 2005. Největší část současníků se vzpomínkami spjatými s vilou tak připadá na několik generací předškolní a školní mládeže, která za téměř čtyřicet let fungování zařízení domem prošla. Přes veškeré pozdější zásahy se zachovala původní fasáda se štukovou výzdobou a reliéfy a v interiéru pak celá řada originálních prvků z dob Františka Grossmanna (vestavěný nábytek, keramické obklady, parkety, vitráže, štukové stropy aj.).

KULTURNÍ PAMÁTKA
Objekt tak byl v roce 1992 prohlášen kulturní památkou. Dobové fotografie z 20. let minulého století společně s inventárním soupisem Grossmannovy pozůstalosti pak otevřely možnost obnovy původní prvorepublikové podoby, a právě touto cestou se nakonec město Ostrava jako vlastník vydalo. Přesně po sto letech od kolaudace tak byla letos dokončena rozsáhlá tříletá rekonstrukce, která rezidenci navrátila staronový vzhled odpovídající období života ostravského stavitele.

Památková vila bude v následujících měsících zpřístupněna veřejnosti s pravidelným kulturním programem a prohlídkovou trasou, která návštěvníky blíže seznámí s příběhem Františka Grossmanna a jeho „pohádkového paláce.“
Zdroj: zadavatel inzerce