Maruško, co jste po základní škole dělala?

Odešla jsem do Třebíče-Borovina na internát. Tam jsem se chodila do školy práce a zvýšila si vzdělání na poštovní zaměstnankyni.

A když jste se vdala, kde jste bydleli?

S manželem jsme bydleli v Podivíně, když přišly děti, během 10 let čtyři, zůstala jsem s nimi doma. Až dospívaly, odstěhovali jsme se do Hodonína, kde se v tu dobu začal budovat ZOO-koutek a to byl můj osud.

Když děti „vyletěly z hnízda“, kam se Vám odstěhovaly?

Všechny děti zůstaly na jižní Moravě až na nejstaršího syna, který se odstěhoval do Dvora Králové a jako já jsem se našla v ZOO-koutku, jemu učarovala tamější Zoologická zahrada.

Já vím, že jste časem odešla bydlet do S – centra Hodonín, tzv. Na Písky. Jak se to stalo a zvykla jste si tam?

Můj příběhZdroj: Centrum sociálních služeb Kyjov, příspěvková organizace města Kyjova

Když mi bylo 80 let, museli mi amputovat nohu, navíc po složité situaci, kdy jsem se ocitla téměř na dlažbě, jsem nebyla schopná se o sebe postarat. Ve vysokém věku jsem byla odkázaná na cizí pomoc, bezradná. Byla jsem ráda, že mám kam složit hlavu, mám svůj koutek. Ale musím říct, že se mne personál ujal a pomáhal mi. Ráda jsem navštěvovala akce v domově i mimo něj, účastnila se dění v dílnách, kde se tvořily dárečky pro potěšení druhých, aktivity, které nám vyplnily volný čas. Ráda jsem si i jen tak poseděla u kávy v cukrárně nebo se projela v zahradě plné kvetoucích keřů. Nevynechala jsem ani kozlíky, kteří mi připomínali moje zaměstnání – práci v Zoo-koutku. S-centrum se stalo mým domovem se vším všudy.

Doba, kdy tornádo obrátilo vše vzhůru nohama, co se dělo s Vámi?

Ta noc, kdy se prohnalo jižní Moravou tornádo byla hrozná. Po evakuaci jsem se svou kamarádkou přespala v náhradním bydlení v hotelu Krystal. Neměla jsem s sebou nic, ale byla jsem ráda, že se mně a ani nikomu jinému nic nestalo. Další den mi pomohli známí, kteří mně přivezli oblečení a všechny osobní věci a doklady a převezli mne k synovi do Násedlovic. Jelikož syn ale neměl bezbariérový byt, nebylo pro mne snadné se v něm pohybovat nebo jet mimo něj. Proto když mi moje kamarádka zavolala, že bych se mohla přestěhovat, byla jsem sice na vážkách, ale zkusila jsem to. Bylo to velmi těžké, zvykla jsem si již na S-centru, které bylo již mým novým domovem.

Když se řekne KYJOV. Co to s Vámi udělá? Je to Váš již čtvrtý domov.

paní Mariepaní MarieZdroj: Centrum sociálních služeb Kyjov, příspěvková organizace města KyjovaNejdříve jsem byla zaskočena možností bydlet v bytě, být sama, začít se starat sama o sebe, nakupovat, vařit, uklízet. Měla jsem i strach, že si nedokážu sama organizovat volný čas. Město jsem neznala, nevěděla jsem kam si zajet a podívat se. Zpočátku bylo pro mne vše nové, těžší. Není mi dvacet let a zvykat si na nové prostředí a navíc po zážitku s tornádem, potřebovala jsem čas.

Dnes, po více jak roce mám opět chuť do života. Mám své přátele, kteří mne navštěvují, mám svou rodinu a vím, že když se obrátím na pečovatelky v Domě s pečovatelskou službou, že mně pomohou. Baví mne poznávat Kyjov, jeho uličky, ráda navštěvuji kulturní akce, procházím se po nedalekém náměstí nebo nyní zajedu s osobní asistentkou do přilehlého, nádherně rozkvétajícího parku. Kyjov si mne získal i svým bohatým folklórním životem. Jsem ráda, že jsem dostala takovou šanci, žít ve svém bytě, užívat nabídky kulturních a jiných akcí, mít možnost zavolat si o pomoc a dostat ji. Jsem svobodná, rozhoduji si o sobě i svém čase a opět mohu říci „Jsem spokojená a jsem ráda, že jsem novou šanci uměla využít a těším se na dny, kdy budu moci poznávat další zákoutí krásného Kyjova“.

Můj příběhZdroj: Centrum sociálních služeb Kyjov, příspěvková organizace města Kyjova