Stejně jako v minulosti tady totiž společně pracují rodinní příslušníci a na řemesla otců či dědů navazují synové a vnuci, dcery i vnučky. „Rodinná pouta“ lze vystopovat v každém ze čtyř výrobních závodů, ale také v kancelářích a vedení. A mnohdy jde o zajímavé příběhy, v nichž jako jindy v životě sehrála roli náhoda. 

Václav Buryánek v akciVáclav Buryánek v akciZdroj: MADETA

Třeba když majitel Madety Milan Teplý potkal v roce 1976 u stánku s klobásami na Václavském náměstí v Praze sýraře Václava Buryánka. V provozovně v Řípci předtím pracoval na diplomové práci, k níž mu pan Buryánek dělal oponenturu, a při povídání nad klobásou se zmínil i o tom, že shání byt. „U nás možná nějaké byty jsou, zeptám se, slíbil. A za dva dny volal, že mám přijet. Tak jsem 2. června 1976 dorazil do Českých Budějovic a přesně za měsíc nastoupil jako vedoucí závodní laboratoře. A dostal klíče od bytu na sídlišti Vítězný únor,“ vzpomíná Milan Teplý. K mlékařině díky otci přičichl i jeho syn Jan. V mlékárně se poprvé ocitl jako šestiletý, od roku 2003 má logo Madety na vizitce. Nit příběhu, v němž figuroval sýrařský mistr Buryánek, autor receptur mnoha oblíbených sýrů, ale ještě nekončí. Jeho vnuk Pavel, jenž v Řípci začínal ve mzdové účtárně, je dnes ve firmě personálním ředitelem. A kdo ví, možná časem rozšíří madeťáckou rodinu i některý z jeho potomků. 

Pavel Buryánek se usadil ve firmě, jejíž součástí byl i jeho dědaPavel Buryánek se usadil ve firmě, jejíž součástí byl i jeho dědaZdroj: MADETA

Totéž by mohlo nastat i v případě muže jménem Pavel Hlásenský ml. Dnes šéfuje výrobnímu závodu v Českém Krumlově, kde převzal ředitelské žezlo od svého otce. Ten začínal v roce 1974 v mlékárně v Prachaticích, později ji vyměnil za českokrumlovskou, a přestože už je v důchodu, není mnoho dnů, kdy tady není v bílém plášti k zastižení. 

Šéf Madety Milan Teplý… a jeho syn Jan…Šéf Madety Milan Teplý… a jeho syn Jan…Zdroj: MADETA

Madetou – i s Madetou – žil celý život také Josef Pánek. K sýrařině přičichl jako malý kluk, když do mlékárny chodil za otcem Josefem a coby student tu na brigádě trávil každé prázdniny. Později se stal ředitelem v Řípci a také on zůstal Madetě věrný i v roli důchodce. Své sýrařské mistrovství, kterému se mimochodem také učil od Václava Buryánka, předával mladším kolegyním a kolegům sýrařům a coby Mistr sýrař se stal tváří sýrů z Madety. Děti se sice „nepotatily“, ale možná jeho lásku k sýrům a Madetě podědí vnuk, kterého brával do mlékárny s sebou při každé možné příležitosti. 

I taková je Madeta: tradiční rodinná firma, jejíž členové si po generace předávají řemeslo a nepřestávají si říkat madeťáci.

Zdroj: MADETA

Oslavte s námi 120 let od založení, zapojte se na www.madeta120.cz do soutěže a vyhrajte skvělé ceny.