Na letošní rok připadá již pětadvacáté výročí od okamžiku, kdy byly Holašovice zapsány na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Stalo se tak 5. prosince 1998 v japonském Kjóto, Holašovice se navíc na prestižní seznam dostaly jako vůbec první a prozatím jediná památka z Českobudějovicka. Více jsme si povídali s Janem Jílkem, starostou Jankova, pod který Holašovice spadají.

Letos je tomu pětadvacet let, co byly Holašovice zapsány na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Chystáte nějaké speciální oslavy?

Tím, že jsme malá obec, tak nejsme schopni ani vybaveni, ať už finančně nebo personálně na to, abychom pořádali nějaké separátní oslavy k výročí, tak si to vždycky připomínáme u příležitostí nějaké akce, která je v tom našem celoročním kulturním kalendáři. Měli jsme oslavy slunovratu, před časem to bylo nádherné představení Prodané nevěsty v koprodukci s Jihočeským divadlem, nebo nenapodobitelné selské slavnosti. Na podzim budeme představovat ve spolupráci s MKČR a NPÚ informační brožuru, která má místní obyvatele informovat o tom, jak se chovat k památkovým usedlostem, které tu jsou. Jaké principy, procesy dělat, aby se památka řádně udržovala, aby se s ní správně nakládalo a například i jaké materiály bezproblémově využívat. Při těchto příležitostech si vždy toto významné výročí připomeneme.

Podařilo se vám za těch pětadvacet let vychytat všechny neduhy spojené s náporem turistů?

Určitě jsme za těch pětadvacet let ušli obrovský kus cesty, co se týče turistického ruchu nebo destinačního managementu, práce s turistou. Máme poměrně funkční infocentrum, máme záchytné parkoviště pro zhruba padesát vozidel, máme vyřešené některé služby, kdy přes léto jsou to například hospody, které fungují poměrně bezvadně. Holašovice působí svěžím, upraveným, klidným dojmem, nejsou tady žádné větší rušivé efekty. Podařilo se nám postupně náročně opravit památkový fond v majetku obce, i soukromníci si svých stavení hledí. Podle mého názoru zde není žádný závažný problém. Určitě Holašovice nedělají jižním Čechám ani České republice ostudu.


Některým se může zdát, že když je obec na seznamu památek UNESCA, do obecní kasy tím automaticky tečou peníze. Ale jak je to ve skutečnosti?

To je velice mylná představa, naopak, my na tu správu a provoz památky vyčleňujeme zhruba deset procent našeho rozpočtu. Jedná se o prostředky určené hlavně na mzdy pracovníků, údržbu mobiliáře, zeleně, provoz infocentra či zvýšené náklady související s provozem a údržbou památky. Investice do toho nepočítám. Ty příjmy jsou mandatorně nulové, protože nemáme žádné příjmy ze státního rozpočtu ČR, z titulu UNESCA, zápisu památky ani ministerstva kultury nebo národního památkového ústavu. Pomáhá nám Jihočeský kraj, který vyčleňuje na neinvestiční aktivity v rámci památky půl milionu korun, což je velmi významná pomoc v rámci našeho skromného rozpočtu. Sám čtenář si udělá obrázek o tom, jestli je UNESCO nějaká velká spása nebo výhra. Jednoznačně říkám, že z finančního pohledu to tak není.

Co se v Holašovicích a Jankově událo v poslední době nového?

To, co je pro tuto chvíli stále největší akcí, byla v uplynulých letech výstavba splaškové kanalizace a čistíren odpadních vod, včetně jejich osazení odpovídající technologií jak v Jankově, tak v Holašovicích. Jednalo se o čtyřletou akci, kterou jsme teprve letos v únoru dotáhli do zdárného konce. Řekl bych, že šlo o největší investiční akci v novodobých dějinách obce. K čištění odpadních vod, kdy byl akcí zasažený celý intravilán obou obcí, máme aktuálně napojeno na kanalizaci nějakých zhruba devadesát procent obyvatel v obou obcích. Tato akce s sebou nesla nejen žádoucí likvidaci splaškových a odpadních vod, ale i narovnání některých nešvarů, jako bylo narovnání vodovodních přípojek, napojení svodů dešťových vod, které jsme napojovali na oddílnou dešťovou kanalizaci. Obnovili jsme kompletně téměř všechny povrchy komunikací. Vyřešili jsme také některá protipovodňová opatření. V tuto chvíli připravujeme revitalizaci vodních děl (obecních rybníků), připravujeme napojení Holašovic na vodárenskou soustavu, to znamená propojení vodovodu Jankov s Holašovicemi. Řešíme mobiliář obce a zeleň, kdy obnovujeme a redukujeme některou vzrostlou zeleň, která už je starší a je přerostlá. A věříme, že nás čeká realizace dvou akcí ve spolupráci s ministerstvem zemědělství – kompletní obnova dvou polních cest, jedna vede z Jankova na samoty Borovka, druhá k chatové oblasti Voletíny.

Co byste přál Holašovicím do těch dalších pětadvaceti let. A je vůbec možné, aby si Holašovice uchovaly svou krásu a přežily další generace a zároveň byly obcí jednadvacátého století?

Je to o tom, že se musíme naučit společně žít v rámci té památky. Přijmout jako závazný fakt to, že zde máme jasný odkaz dědictví, které nám bylo dáno předky do vínku, že tato památka je zapsána jako jedinečný odkaz lidstvu a musí být takto spravována pro ty další generace. Na druhou stranu ji chceme zachovat tak, aby byla živou vesnicí, aby se v ní dobře žilo, aby se památka rozvíjela a nebyl to skanzen, proto se musíme naučit dělat a přijímat kompromisy. Já bych Holašovicím přál, aby se nám těch kompromisů dařilo dělat co nejvíce, abychom spolu mluvili, protože jen dialogem lze dojít ke kompromisům a výsledkům. Abychom co nejméně devalvovali ty výjimečné památkové hodnoty, ale zároveň nacházeli v kompromisech úzus k tomu, abychom zde žili plnohodnotně, tak jak očekáváme, že se žije ve dvacátém prvním století.