V Budějovicích od září působí další ze ScioŠkol, kterých už je v republice celkem 14. Jejich koncept je hodně odlišný od těch, do nichž většina z nás chodila. Téměř vše v nich funguje jinak. Nezvoní, hodiny nemají 45 minut, nejsou tam učitelé ani známky, všichni si tykají, o pravidlech školy rozhodují děti, a tak by se dalo pokračovat. Výsledek? Děti do nich chodí rády a učení je baví. Ostatně i americký vědec John Medina (zabývá se fungováním mozku) dospěl k závěru, že „kdybychom chtěli vymyslet prostředí nevhodné pro využití schopností mozku, navrhli bychom nejspíš něco podobného dnešní školní třídě“. O budějovické ScioŠkole jsme si povídali s Jiřím Krejčím, který se podílí na jejím vedení.

https://budejovice.scioskola.cz/
https://www.facebook.com/scio.skola.cb

 Mgr. Jiří Krejčí, Ph.D.Zdroj: www.scio.cz, s.r.o.

Proč jste se vůbec rozhodl pro práci ve ScioŠkole? Jaká byla vaše cesta?
Vždy mě zajímalo, jak by se dalo naše školství vylepšit. Sledoval jsem pozorně blog Ondřeje Šteffla (zakladatel ScioŠkol), který mi mluvil z duše. Převažoval ve mne pocit, že v klasickém školství nějaká reforma prostě není možná. V jiných alternativních vzdělávacích konceptech jsem vždy po čase našel něco, s čím jsem nedokázal souznít. Před lety jsem se proto rozhodl zúčastnit výběrového řízení na pozici vedení v jihlavské ScioŠkole. Postoupil jsem do dalšího kola, ale nepodařilo se mi přesvědčit rodinu k případnému přestěhování na Vysočinu. Omluvil jsem se tedy Sciu a rozloučil se s konkurzem s tím, že kdyby se někdy v budoucnu otevírala škola v Budějovicích, rozhodně se zúčastním. A tak se také stalo. 

A jak to rozhodnutí hodnotíte po prvním půlroce fungování? Je něco, co vás hodně překvapilo?
Stavět novou školu je velké dobrodružství. Musíme se stále učit, reagovat na nečekané situace, starat se o děti, tým, rodiče, budovu, tvořit koncepci. Překvapilo mě, jak velký je rozsah toho, co je nutné denně stihnout. Scio hledá do svých škol vždy tandemové vedení, takže jsme na to naštěstí dva.

Podle čeho do svých řad vybíráte učitele?
Nepoužíváme označení učitel, ale průvodce. Ve slově učitel je totiž zahrnuto to, že má dítě něco naučit. My ale vycházíme z toho, že by se dítě většinu věcí mělo umět naučit samo. A tak úkolem našich průvodců je provádět dítě tím, jak se učí. Z toho plyne i základní kritérium pro výběr týmu. Někteří mají pedagogické vzdělání a učili v klasické škole, ale měli jiné představy o vzdělávání. Jiní pedagogické vzdělání nemají a ve škole nikdy neučili. Všichni však mají nějakou zkušenost s dětmi, třeba jako skautští vedoucí. Dalším zásadním předpokladem je soulad s našimi hodnotami. Aby měli o vzdělávání podobnou představu, jako máme my. S radostí dodávám, že se nám takové osobnosti v Budějovicích zatím daří nacházet.

Dočetl jsem se, že se u vás neznámkuje a že si děti samy určují, co a kdy se budou učit. Může něco takového vůbec fungovat?
Pokud průvodce děti záměrně zve ke spolurozhodování o tom, co se mají učit, tak vnímají učení jako něco, za co jsou zodpovědné. Postupně získávají autonomii v tom co a jak se mají učit. Hledají a zpravidla nachází vnitřní motivaci k učení, a ta funguje skvěle. Naopak známkování přináší pouze vnější motivaci. Ta přispívá k nezdravému soutěžení, k porovnávání, ve kterém nakonec nikomu není dobře. Děti se neučí, aby něco uměly, ale pro známky. Dáváme proto přednost zpětné vazbě a společnému slovnímu hodnocení.


Pokud se chcete o škole dozvědět více, stačí se jen připojit každé pondělí mezi 14:00 a 16:00 na kávu online na této adrese: https://meet.google.com/fxw-frnh-tno

A jak je to s tím rozhodováním dětí? Proč je pro vás tolik důležité, aby se děti učily vlastním tempem?
Protože je to v souladu s tím, jak se děti skutečně vyvíjejí. Nemají stejné tempo rozvoje, což vývojová psychologie dávno odhalila. Někomu jde čtení už v pěti letech, jinému později. To samé s počítáním a s dalšími oblastmi. Lámat to přes koleno vede pouze ke škodám a nechuti k učení. Snažíme se respektovat individualitu každého dítěte. To, jaké jsou jeho aktuálního potřeby a možnosti. Slovní hodnocení nám dává možnost podpory učení, posiluje zmíněnou zodpovědnost, umožňuje žákům identifikovat své silné a slabé stránky i objevovat cesty k vlastnímu rozvoji.  

Nevládne ve škole chaos, když nepanuje klasický řád, jaký známe z klasických škol?
Naše škola má samozřejmě pravidla. Na rozdíl od klasických škol se ale na tvorbě pravidel spolupodílejí žáci. Pravidla soužití se budují prostřednictvím kolejí, což jsou věkově smíšené skupiny. V nich děti mimo jiné předjednávají podklady pro shromáždění, na kterém pak schvalují normy soužití. Je to jistě náročnější, než by bylo stanovení pravidel shora, ale škola je díky tomuto demokratickému přístupu společným dílem dětí a průvodců. I to je důvodem, proč se v ní děti cítí dobře a proč do ní chodíme rádi i my průvodci.  

Můžete uvést nějaké konkrétní pravidlo, na kterém se podílely děti?
Například pravidlo užívání mobilních telefonů. Děti samy přišly na to, že jim telefony brání v komunikaci. Zřídily proto ve školním klubu mobilní zónu, ve které mohou trávit limitovaný čas. Samy také stanovily pravidlo o používání mobilů v době výuky. Dokonce prosadily větší omezení, než si představoval náš průvodcovský tým. Shromáždění rozhodlo, že lze být na mobilu či tabletu v hodinách jen se svolením průvodce, o velké přestávce pak jen polovinu času.

A opravdu všechny děti pravidla dodržují?
Myslím, že mají vůli pravidla dodržovat. Vzájemně se v tom podporují. Samozřejmě občas dochází k excesům. V takových případech platí dohodnuté důsledky nedodržení. Když se vrátím k mobilním telefonům, důsledkem porušení pravidla je odevzdání mobilu do bedýnky v průvodcovně, odkud si jej může „provinilec“ vyzvednout po konci vyučování.

A co názor člověka, že se v takové škole děti nemohou nic naučit?
Tady je třeba širší odpovědi. Naše koncepce je založena na tom, že pracujeme s trojím pojetím školního času. V čase strukturovaném jsou témata hodin vždy daná průvodcem. To se týká předmětů trivia: český jazyk, matematika a angličtina. V čase polostrukturovaném se děti spolupodílejí na tématech a spolupracují většinou v menších skupinkách. Tento čas naplňují všechny ostatní předměty, respektive jeden předmět zvaný svět v souvislostech (vědomí souvislostí je pro nás totiž podstatnější než předmětové vymezení). Probíhá většinou formou projektové výuky. Konečně v nestrukturovaném čase, v čase osobních projektů, je volba činností plně na dětech.

Když se vrátím k vaší otázce, ve strukturovaném čase dětem předáváme tak zvané jádro – to, co nám mimochodem nařizuje rámcový vzdělávací program a bez čehož by se děti nemohly posouvat dále. V polostrukturovaném čase jde především o vzbuzení touhy poznávat. Konečně v nestrukturovaném čase se učí děti řídit plně své učení, prezentovat vlastní projekty a poskytovat si vzájemně zpětnou vazbu. Krom toho se ve ScioŠkolách klade velký důraz i na měkké dovednosti – například na schopnost vyjádřit svůj názor a chápat názor druhého, na schopnost kooperace či na sebepochopení. K tomu slouží především komunitní prvky – ranní kruh, koleje, shromáždění. Děti se toho tedy učí a naučí dost a nejsou to pouhé znalosti.

Jak se lidé u nás v Českých Budějovicích staví k inovativnímu vzdělávání? Přibývá vám školáků?
Zdá se mi, že nabídka alternativních či inovativních základních škol je v našem městě opravdu pestrá. Nové školy navíc stále vznikají. Je to tak dobře. Z pohledu rodičů a dětí je důležitá možnost výběru. Také vnímám to, že se stále více rodičů zamýšlí nad koncepčními otázkami škol. Roste počet lidí, kteří odmítají vnímat školu jako institucionální „nutné zlo“ a kteří investici do vzdělání považují za prioritní. Reálně sledujeme rostoucí zájem o školu. Od září budeme dokonce otevírat přípravnou třídu pro předškoláky, kteří se tak mohou pozvolna již seznamovat se školním prostředím.

Jak se vás dotkla tato covidová doba? Fungujete online?
Heslem ScioŠkol je věta „Změna je trvalý stav“. Vnímáme současnou situaci jako příležitost naučit se novým dovednostem a možná i zrevidovat to, v čem je smysl základního vzdělávání. Aktuálně fungujeme v nuceném hybridním režimu. Nejmladší trojročí chodí do školy, starší děti se učí distančně. Snažíme se o to, aby byla online výuka pro děti rozmanitá a pokud možno příjemná. Je pro nás důležité udržovat děti v atmosféře bezpečí. Nelepíme je k monitorům, ale pracujeme v kombinaci synchronních a asynchronních činností.  Předkládáme dětem rozmanité výzvy, podněty k činnostem. Nedávno jsme pro ně zorganizovali naučnou bojovku po dvojicích v parku, zapojujeme je vzdáleně prostřednictvím projektoru do činnosti kolejí i shromáždění. Samozřejmě se ale nejvíc ze všeho těšíme na to, až budeme smět být opět všichni spolu.   

Mgr. Jiří Krejčí, Ph.D. (1974)
Zástupce ředitelky ScioŠkoly České Budějovice, průvodce pro český jazyk, průvodce v klubu (vedoucí divadelního kroužku); lektor a tvůrce aktivit vzdělávacího portálu Jeden svět na školách Člověka v tísni, o. p. s.; externí vyučující didaktiky základů společenských věd na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity; pracoval na základních a středních školách (Dětské centrum Arpida, Gymnázium Česká); tři roky působil jako krajanský učitel v zahraničí (Ukrajina, Chorvatsko)

https://budejovice.scioskola.cz/
https://www.facebook.com/scio.skola.cb