Čechomor slaví 33 let života. Co vás napadne, když se to vysloví?

Karel Holas: Kristovy léta, dvě trojky, to je přece pěkný.

František Černý: 333 stříbrných křepelek, ale nevím, proč.

Vzpomenete si někdy na začátky skupiny?

KH: To víte, že jo. Někdy si o nich i povídáme a je to zábavné.

FČ: Pamatuju si, když jsme tu kapelu před těmi roky vymysleli. Přišlo nám, že člověk hraje big beat, ze zkoušky přijde do hospody a pak k ránu začne hrát lidovky. Tak jsme si říkali, proč chodit na dvoje zkoušky, proč to nespojit, propojit.

Chtěli byste někdy ty časy začátků vrátit?

KH: Asi ne. Už jsme to jednou prožili.

FČ: V podstatě jo a vlastně ne. Protože, když to všechno začínalo, bylo to krásný a nejvíc bylo, že něco takového vůbec začalo. No jo, ale dneska jsem už trochu pohodlnější. Já si myslím, že v dnešní době se vracet do té doby nemá smysl. Ale že si někdy rádi zahrajeme v hospodě, s kamarády na večírku nebo někde na ulici, to je dobrý, ale není to na to, abychom se vraceli.

Nemáte někdy chuť na té ulici hrát častěji?

KH: Možná jo. Ale asi bychom měli vyjet za hranice, kde bychom viděli okamžitou odezvu na to, co děláme. A poznali bychom to i v klobouku. Tam by totiž okamžitě bylo vidět, jestli jsme někoho zaujali tak, že byl ochoten přejít kvůli nám ulici a ještě hodit peníz.

Jaké to bylo v těch dlouhých měsících, lockdownu?

KH: My jsme zůstali docela v klidu, protože opravdu se nedalo koncertovat, a tak jsme postupně pracovali doma, ve studiu a vymysleli spoustu nových písniček. Vloni na podzim jsme z nich vydali desku, kterou jsme nazvali „Radosti života“. Teď nám nasadili písničku Pijácká do hitparády na stanici Českého rozhlasu 2. No a teď už se to rozvolňuje, tak se poctivě připravujeme na letní koncerty.

Vy jste spolu také na internetu streamovali pořad Putování za čechomorskou písní. Nebyli jste nervózní?

KH: Udělali jsme si z toho seriál. Točili jsme to tak, jak jsme si v tu chvíli vzpomněli na danou písničku, jak to s ní vlastně bylo a co jsme s ní zažili, než jsme ji začali hrát, nebo se dostala na desku. Bylo to příjemné vzpomínání a věřím, že to bylo příjemné i pro naše posluchače. Když jsme při natáčeni udělali chybu, nechali jsme ji tam, nijak jsme to nečistili. Prostě, jak to ta daná chvíle přinesla, tak jsme to odvysílali.

FČ: Zavzpomínali jsme si, jak jsme onu písničku uchopili, co se k ní poutá. Bylo to zajímavé a hlavně jsme se u toho bavili a bavili se i naši příznivci, což je fajn.

KH: Taky jsme se nedávno rozhodli, že budeme dávat na Spotifiy naše písničky z archívu, které jsme nikdy nevydali, jsou to třeba i demosnímky a našli jsme jich opravdu hodně.

A aby toho nebyl málo, tak jste začali natáčet podcasty o vašich hudebních cestách.

KH: Během léta se objeví na našich sociálních sítích. Teď jsme natočili o našem největším turné po Americe a pak o cestě do Mongolska. Na to naváží další díly, například o zájezdu do Ruska a Číny. Jsou to příjemné vzpomínky a zpestřili nám chvíle, kdy se nikam jet nedalo.

FČ: Mě to natáčení hodně baví a cítím se u toho nádherně. Já mám totiž jednu vlastnost a s trochou nadsázky říkám, že si skoro nic nepamatuji, že všechno je pro mě nové a slyším to jakoby poprvé. Ale je fakt, že letopočty, místa, lidi, jména, to si vážně nepamatuji. Za to Karel si pamatuje všechno, má tisícovky zápisků a vždycky mi vypravuje, co jsme kde dělali, má všechno v hlavě uložený. V každém případě je vzrušující si uvědomit, kde všude jsme byli, kde jsme hráli, kam jsme se podívali. Mohlo by to být zajímavé i pro naše fanoušky.

Poslední deska se jmenuje Radosti života a chystané turné nese název 33 radostí života. Hezké propojení desky a narozenin.

KH: Z toho vzniknul opravdu pěknej název pro turné.

FČ:  To je právě to, že ta deska má správný název, opravdu vznikala z přetlaku radosti. V tom uplynulém období jsme moc nehráli a přitom měli kupu nápadů, a jak jsme se dlouho neviděli, tak jsme se zase rádi viděli a udělali desku se spoustou radosti. Měli jsme hodně písniček v rukávu, další vznikaly na místě. A byla to fakt čirá radost.

Pojďme k vašemu narozeninovému turné 33 radostí života. Kdy startujete?

KH: 24. června v Amfi Poruba v Ostravě. O ostatních koncertech se dočtete na našich webových stránkách a sociálních sítích.

To není ale jediný význam zmíněného čísla, že?

KH: Zahrajeme 33 písniček, předkapela bude mít k dispozici 33 minut, čepovat se bude pivo 33.

Vy vážně zahrajete 33 písniček? To není obvyklé, že?

FČ: Není, bude to docela darda a právě to nás láká.

KH: A zahrajeme mnoho nových písní z poslední desky.

To bude fyzicky náročné.

FČ: Náročnější to bude, ale u nás je potřeba se už trochu připravovat. Ne kvůli té náloži písniček, ale už jsme prostě starší kluci. Taky ten rok pauzy nikomu fyzicky moc neprospěl. Třeba já, abych koncert udýchal, budu muset se sebou maličko něco dělat.

Běhat?

FČ: Ne, ne, já neběhám, jen normálně posiluji horní polovinu těla. Prostě normálně posilovat a k tomu dechové cvičení, abych se dostal do fyzické kondice, ono to tak úplně jednoduché na pódiu není. A každý náš rok je na fyzičce znát. Na entuziasmu nám to ale rozhodně neubírá.

Karle, vy budete také posilovat a dýchat?

KH: Já už mnoho let po ránu buď chodím, nebo běhám v okolí svého bydliště se psem. Je to pro mě dobrý začátek dne.

Zpět k turné. Bude s vámi vystupovat nějaký host? Myslím přímo ve vaší kapele?

KH: Martina Pártlová v polovině června porodí potomka, tak uvidíme, kdy se bude moct s námi vydat na cesty. Ale překvapení máme, bude s námi hrát můj kamarád a spolužák z konzervatoře z Brna, Honza Kolář, se kterým jsme měli kdysi společnou studentskou kapelu Perkolátor. Honza s námi zahraje na hoboj, klávesy a harmoniku. Je to super muzikant a výbornej skladatel.

Kdo vám na 33 koncertech bude dělat předkapelu?

KH: To se teprve uvidí. Právě společně s Deníkem vyhlašujeme konkurz o předkapelu na naše turné. Rozhodli jsme se to udělat netradičně, na každém koncertě dáme možnost vystoupit jiné kapele. Přijde nám to tak lepší, protože po té dlouhé pauze je určitě mnoho hudebníků, kteří by rádi vystoupili. Navíc kapela bude místní, a může si získat nové posluchače, což je další radost, kterou si chceme na turné dopřát. Koho vybereme, to bude to vzejde z hlasování našich fanoušků na internetu a v neposlední řadě o tom rozhodneme spolu s Frantou. Už teď se těšíme na příspěvky, které nám budou kapely zasílat.

Takže kdybych měl skupinu, mohu se stát předkapelou?

FČ: Jasně. Je třeba poslat dvě písničky z koncertu či zkušebny. Podotýkám, že to musí být nahráno naživo. My to dáme na YouTube a tam budou fanoušci hlasovat. Konečné slovo ale budu mít s Karlem já.

KH: Takže, kdo by si chtěl zahrát, tak mohou svoji tvorbu poslat na e-mail karolina@czechomor-agency.com, případně kouknout na naše webové stránky.

Má nějaký hudební styl větší šanci, nebo naopak šanci nemá?

KH: Šanci mají všichni, stylům se nebráníme.

Třeba hip hop?

FČ: Ani tomu se nebráníme, proč? Jako kdyby někdo chtěl přijet na pódium na koni, nebo si s sebou přivést dalších padesát lidí, tak tomu se asi vyhneme, ale jinak se nebráníme ničemu. Jsme otevření všemu.

Co vás tahle „loterie“ popadla?

FČ: Dáváme šanci nejen zaběhlým věcem, ale i začínajícím kapelám, nebo kapelám, které dlouho nehrály, nebo neměly dosud možnost se představit. My jim tu šanci dáme, je to taková příjemná loterie. Slibujeme si od toho, že více lidí najednou na pódiu přinese více radosti. Na to se moc těšíme.

V Ostravě to bude vystoupení po delší době. Budete nervózní?

KH: Proč bychom byli? My hrajeme s radostí a pro radost, tak proč bychom se před koncertem stresovali. Samozřejmě, že jsme po tak dlouhé době přímo nažhavení a těšíme se.

FČ: Já jsem nervózní před každým koncertem. My máme takový zvyk, že se před každým koncertem stmelujeme. Bylo tomu tak vždy a v kapele se máme stále více a více rádi, hlavně s Karlem, tak se připravujeme, abychom si hezky zahráli, aby fanoušci byli spokojeni a aby nás to společně bavilo. Je to na dobré cestě.

Jak to stmelování vypadá?

FČ: No prostě se sejdeme před koncertem co nejdříve a jsme spolu. Nasáváme vzájemně radosti okamžiků.Radosti života.

V hitparádě rádia ČRo2 se objevila píseň Pijácká, na kterou jste natočili klip. Spokojenost?

KH: Ano, tak hlasujte, ať jsme ještě spokojenější. S klipem jsme oslovili kluky z Vysočiny, Honzu Miškelu a jeho tým, oni nám ho domysleli a krásně natočili. Točili jsme ho v Třebíči, v restauraci ve Vinohrádku nad Babou v době nejtvrdšího lockdownu v dubnu. Takže hospoda a čerstvě naražený sud byly jen pro nás a byla to prostá radost ze života. Řekl bych, že by se to v té době klidně mohlo zařadit do kategorie zážitkový klip.

FČ: Mně se to moc líbí, to tedy přiznávám. Ta hospoda, ze které jsme vlastně vzešli, a k tomu ten text, to nám všechno všem prostě chybělo. Je v tom nadsázka, patos, naděje, humor, klukovství.

Ještě k tomu lockdownu a období všelijakých zákazů. Co jste dělali hudebně, to jste řekli na začátku, ale co doma, jak tam to vypadalo? Takového volna jste najednou měli. Večery volné…

KH: Doma jsme se s rodinou nenudili. Hodně jsme si povídali si, plánovali, hráli hry a tak dále. Udělal jsem si pořádek v archivu, což je nekonečná práce. Mám na mysli hudební archiv, ale i ten životní, fotografie a podobně. Ale stejně to ještě nemám zdaleka dokončené. Také jsme společně uklidili ve sklepě, na půdě a kolem domu. A ještě jsem u toho všeho myslel na muziku. Prostě parádní čas.

FČ: Moje babička říkávala, že komediant by měl budit lítost. To mě přišlo vtipný a tenhle pocit jsem v poslední době zažíval, že lidé nás litovali, a my byli protivní, že musíme být doma. Trochu nás sice všichni vyháněli ven, ale my jsme fakt byli opravdu nervózní. Ne tak, že bychom se upíjeli do němoty, dělali psí kusy, jen jsme prostě byli nervózní, což je ale logické. A co jsem dělal? No, já mám čtyři děti, tak jsem se jim snažil trochu více věnovat, protože ke každému cítím určitý dluh, jako muzikant jsem byl pořád pryč. A protože mě před třemi roky napadlo, že mám málo fanynek, tak jsem si jednu pořídil. Jmenuje se Františka Hermína. No a té jsem večer zpíval, jako to dělali moji rodiče mně, české lidové písně. Podotýkám, že Fanynka má mnohem větší hudební záběr. A protože u mě vznikl i určitý skladatelský přebytek, tak jsem se realizoval i v této sféře.

Blíží se léto a s nimi turné. Co dovolená?

KH: Letos asi žádná nebude, protože budeme hrát. A až dohrajeme, tak třeba bude chvilka, abychom se ženou odletěli někam za teplem, k moři, pod palmy.

FČ: Já to mám přesně naopak. Zjistil jsem, že znám kdejaké místo v Americe, mám sježděný celý svět, ale tak nějak nevím, co mám tady třeba jen pár desítek kilometrů za Prahou. A miluju Orlické hory. Mně se prostě nejvíce líbí Česká republika v proměnách čtyř ročních období. Všichni odjíždějí, a já všem doporučuji, aby nikam nejezdili, aby zůstali v tom nejhezčím místě na světě, v České republice.

Takže když to shrneme kolem dokola, tak jste spokojeni?

KH: Já jsem spokojený, doma se máme rádi, sluníčko už svítí a mně nezbývá, než se těšit na turné, které mně a mým spoluhráčům opět vnese do života to správné kapelní napětí.

FČ: Já jsem spokojen pořád. Můj stav lze vyjádřit slovním spojením pozitivně negativní.

Zdroj: Youtube

Více informací ohledně hledání předkapely najdete na www.cechomor.cz