Za první republiky bývalo totiž zvykem, že se celé rodiny v létě přesouvaly k někomu na statek, aby trávily čas v přírodě, okusily všechny slasti selského hospodářství a projížděly se na koních kolem lesů a rybníků. Možná nějaký takový letní byt fungoval i tady v Dolní Oldříši – místa by bylo dostatek. Když v roce 2002 odkoupil rozpadající se státní statek Ing. Jan Chytil s rodinou, do venkovské idyly měl daleko. Jedno bylo zřejmé: revitalizace statku s přilehlými pozemky bude běh na dlouhou trať.

Chytilovi začali ekologicky hospodařit, zdevastovaná pole zrekultivovali a zatravnili, vyčistili a obnovili zarostlé vodní plochy a vybudovali remízy. Souběžně s rekultivací krajiny probíhala i rekonstrukce rozlehlého komplexu budov s barokními prvky, zachovalými klenbami a portály. Historie statku v Dolní Oldříši totiž sahá až do středověku. Na sklonku 15. století byl v majetku zámožné zhořelecké měšťanské rodiny Eberhardtů, později rodiny Gallasů. Podle historických pramenů byl už tehdy statek „dobře postavené rytířské sídlo, v němž jsou pěkné světnice, prostorná dlážděná kuchyň, pěkné pokoje a komory, také sklepy a klenuté prostory se železnými dveřmi, na domě je spolehlivý hodinový stroj s pěkným zvonem, jímž se současně může zvonit čeledi.“

Ačkoliv Chytilovi převzali statek v dezolátním stavu, dochovala se řada cenných, autentických prvků. Rekonstrukci bylo nutné začít střechou, aby se zamezilo zatékání do dalších konstrukcí a destrukci obvodového zdiva. Původní krytina z bobrovek se odstranila, historický krov rozebral, vyčistil a následně znovu instaloval. „Oprava střechy se nedala odkládat. Proto jsme se rozhodli na střechu umístit provizorní lepenkovou krytinu a o pár let odložit investici do střešních tašek, které by plnohodnotně nahradily původní bobrovky,“ říká pan Chytil.

Nové střechy s betonovými taškami se tak oldříšský statek dočkal až po více než deseti letech. Pokládku krytiny spojil investor s vestavbou letních apartmánů. „Bobrovku jsme kvůli zatížení krovu nemohli na střechu vrátit, v portfoliu značky Bramac jsme ale nalezli betonovou tašku Reviva, která tvar bobrovky imituje. Ve skutečnosti se ale jedná o moderní, velkoformátovou tašku, která se díky drážkám a zdvojenému tvaru rychle pokládá,“ vysvětluje Jan Chytil výběr nové krytiny. Výhodou betonových tašek je navíc velmi dlouhá životnost, která se pohybuje v řádu desítek let. Tento typ krytiny navíc postupem času ještě zraje a její pevnost se tak zvyšuje.

Zvolený tmavý odstín Revivy propůjčil rozsáhlému hospodářskému komplexu kompaktní ráz a reprezentativní vzhled. Černé tašky daly vyniknout decentně zdobené fasádě s barokními prvky a kamenným obložením. Dolní Oldříš tak po letech skutečně připomíná rytířské sídlo a dopomohly k tomu i stylové interiéry s řadou dobových prvků a konstrukcemi z přírodních materiálů. Není divu, že se Dolní Oldříš stala vyhledávaným útočištěm pro konání svatebních hostin, workshopů či teambuildingů.