Nové „srdce“ nemocnice
Možná už jste se také někdy dostali do situace, kdy vám nebylo zrovna do zpěvu a samoléčba ani prášky nezabíraly tak, jak byste v tu chvíli potřebovali. Nebo někdo z blízkých zdůrazňoval, jak ho všechno bolí, jak je to čím dál horší a že už tady dlouho nebude. To se potom snadno může stát, že z toho má člověk hlavu kolem a říká si, že nejlepším řešením aktuálních potíží bude co nejrychlejší cesta do nemocnice.
Proč o tom mluvím? V Pardubické nemocnici totiž v rekordně krátké době „vyrostla“ nová moderní budova centrálního urgentního příjmu. Stala se největší a nejdražší investicí Pardubického kraje v jeho historii a je vlastně novým „srdcem“ celé nemocnice.

Odlišné pojetí péče o pacienty
Můžeme dlouze diskutovat nad tím, jak vypadá, jestli je dobře dostupná nebo jestli v ní všichni, kdo ji budou využívat, najdou hned všechno, co zrovna potřebují. Jak známo, nikdy se člověk nezavděčí všem a jsem si jist, že to bude platit i v případě urgentu. Na druhou stranu ale snad nikdo nezpochybňuje, že taková budova v Pardubické nemocnici byla potřeba a že zcela jistě posune péči na úplně jinou úroveň.
Je třeba si uvědomit, že tento krok znamená i odlišné pojetí péče o pacienty než dosud. Dříve to bylo tak, že lidé sami museli hledat, na jaké nemocniční oddělení se mají obrátit. S novým urgentem se vše mění. Ten se stává pomyslnou vstupní branou do nemocnice. Co to znamená? Pacienti se dostanou na jedno místo, kde se na základě charakteru onemocnění a jeho tíže dál rozhodne o dalším postupu.

Spoustu výhod, ale také úskalí
Nový systém bude mít jistě spoustu výhod, ale také úskalí. U pacientů, kteří na urgent dorazí s méně závažným problémem, totiž hrozí, že budou muset čekat, až na ně přijde řada. A to může někdy trvat z pohledu pacienta věčnost.
Už před otevřením urgentu mohl mít někdo pocit, že v čekárnách ambulancí strávil moře času. A čím delší čekání, tím logicky rostl subjektivní pocit nespokojenosti, že se nikdo mému problému dostatečně nevěnuje. A to může být příčinou různých nenálad či konfliktů. „Jak to, že pán jde hned na řadu, když ho právě teď přivezla záchranka a já už tady dvacet minut čekám?“ Chápu, že při čtení těchto řádků je každému jasné, kdo má v tomto případě větší prioritu. Ale bude to na místě stejně vnímat i někdo, kdo se cítí v ohrožení života, přestože zdravotníci vyhodnotí jeho zdravotní trápení jinak než on sám?

Výzva pro zdravotníky i pacienty
V případě urgentu bude hodně důležité umět komunikovat s pacienty a snažit se předcházet momentům, kdy má někdo pocit, že se jenom čeká a nic neděje. Půjde o velkou výzvu jak pro zdravotníky, tak pro pacienty. Každopádně je moc dobře, že urgent stojí. A nám všem přeji, ať ho potřebujeme co nejméně, ideálně vůbec.