Za posledních deset let investovala Veolia Energie do ekologizace téměř deset miliard korun a další projekty má naplánovány.

Jaká je budoucnost využití uhlí v energetice?
Podle dosavadních představ by mělo Česko skončit s uhlím do roku 2038. Cílem Veolie je posunout tento termín už do roku 2030. Milníkem pro nás bude rok 2023, kdy začnou platit nové emisní limity. Od tohoto roku spotřeba uhlí výrazně poklesne na úroveň asi 600 tisíc tun uhlí ročně a tak, jak budou dokončovány jednotlivé transformační projekty, se bude potřeba uhlí nadále snižovat.

Na které zdroje energie se Veolia zaměří?
Očekáváme, že v roce 2023 se na našem palivovém mixu se bude uhlí podílet zhruba z poloviny. Dalších asi 30 procent bude tvořit plyn a zbytek ostatní paliva. K těm patří například tuhá alternativní paliva a biomasa.

Protože už probíhá transformace našich zdrojů v Přerově, Karviné a Frýdku-Místku a chceme ji z podstatné části dokončit do roku 2023, tak naše představa budoucího palivového mixu není zdaleka jen teoretická. Víme, co budeme spalovat v kotlích a kolik to bude stát. Všude budeme zčásti využívat plyn, ale například v Přerově stavíme multipalivový kotel, který primárně využije tuhá alternativní paliva (TAP) a bude spalovat to, co nejde recyklovat z komunálního odpadu. Stejný projekt připravujeme v Karviné. Ve Frýdku-Místku chceme více využívat biomasu. Máme pak ještě dvě velké lokality, a to v Ostravě a Olomouci, tam rozpracováváme různé scénáře. Základem je opět využití plynu, ale uvažujeme o dalším využití biomasy, tuhých alternativních paliv či jiných inovativních technologií. Uvažujeme i o spalování kalů nebo dalších plynů.

Kolik to bude stát? 
Na ekologické projekty, kdy nešlo jen o odchod od uhlí, jsme v minulých letech vynaložili asi 10 miliard korun. Snížili jsme tak výrazně množství škodlivin, které do ovzduší vypouštíme. Samotný odchod od uhlí si vyžádá investice v nižších jednotkách miliard korun ročně. Věříme, že uspějeme s projekty, které lze spolufinancovat například z Modernizačního fondu. Vždycky je to ovšem o poměru mezi investicí, provozními náklady a přijatelnou cenou tepla.

Ekonomika jistě sehraje velkou roli. Jak se bude vyvíjet cena tepla?
Nákladovost výroby tepla trvale stoupá, a to hlavně v uhelných zdrojích. Je to především způsobeno tím, že povolenky za vypouštění CO2 jsou stále dražší. V minulém desetiletí povolenka stála méně než 10 eur za tunu vypuštěného kysličníku uhličitého. Loni už to ovšem bylo 25–30 eur/t. Letos je hůř. Od začátku roku letí cena strmě vzhůru a v současné době již překračuje hranici 50 eur/t.

Povolenky už nás tak stojí více, než jsou naše náklady na samotný nákup uhlí. Odchod od uhlí tyto náklady samozřejmě minimalizuje, ale investice budou miliardové. Šetříme, snižujeme provozní náklady, protože chceme zachovat přijatelné ceny tepla pro naše zákazníky. 

Obstojí centrální zásobování v konkurenci?
Centrální zdroje tepla jsou nejen ekonomičtější a ekologičtější než distribuovaná řešení, ale nelze si bez nich rozumně představit ani budoucí uhlíkovou neutralitu.

Jaké má zákazník další možnosti?
Zákazníkům se nabízejí dvě hlavní alternativy, což jsou decentralizované plynové zdroje a tepelná čerpadla s tím, že ušetří peníze. Nabídka už ale často nezmiňuje, že celkové náklady se neodvíjejí jen od ceny plynu, tedy platbě za komoditu, ale je tu nemalá investice do plynového kotle, který se musí profesionálně provozovat, udržovat, je nutné platit pravidelné revize apod. U centrálního zásobování teplem nemá zákazník žádnou z těchto starostí.

Navíc je tu ještě jeden otazník. Provozovatel malého kotle dnes neplatí emisní povolenky, což je ale situace dlouhodobě neudržitelná a ekologicky nesmyslná. Rozšíření systému povolenek již navrhuje i Evropská komise. K tomu ještě dodám známý fakt, že lokální kotle, byť plynové, jsou z hlediska emisí a imisí mnohem horší než centrální zdroje, které musí splňovat mnohem přísnější emisní limity a jsou pod trvalou kontrolou.

Když se podíváme na další alternativu, a to tepelná čerpadla, tam jsme cenově konkurenceschopní. O ekologičnosti tohoto řešení lze ovšem pochybovat, protože za mrazu toto čerpadlo spotřebovává nikoli nevýznamné množství elektrické energie, jejíž původ není vždy zářně ekologický a čistý.