Na začátku je bláto?

Jasně, syrová hlína obsahuje hodně vody, je mazlavá a plastická jako modelína. Jenom lepší. Může být jako kostka (říkáme jí huble), a nebo tekutá v podobě licí břečky, která se odlévá do sádrových forem.

Z té pevné můžete modelovat vymačkáváním libovolné tvary. Nebo hlínu rozválet na placku jako těsto a pak z ní stavět a modelovat větší - přesnější kusy. S dávkou trpělivosti a po zvládnutí základních technik a ovládnutí principů sušení hlíny (to aby vám ty pracně vyrobené výrobky nepopraskaly během sušení) dokážete vyrobit téměř cokoliv.

Naši kurzisté vyrábí od malých hrnků a misek (ano, i hrnek s ouškem se dá modelovat) po štrůdláky, mísy a obří vázy nebo světelné koule. Ty jsou hodně oblíbené – jednak skvěle vypadají se světýlky uvnitř na zahradě i v interiéru.  A jednak jejich výroba je taaaak uklidňující!

Když zůstanu ještě u tuhé hlíny, tak další možností je vytáčení na hrnčířskému kruhu. Po zvládnutí základů centrování a tažení do výšky jsou vám dveře otevřeny k podstatně rychlejšímu vzniku (pozor) menších kusů. Nakolik je točení na kruhu líbivé, lákavé a vypadá lehce, tak tomu tak úplně není. Zdolávání začátků může být i frustrující. A i přes to všechno jsou tyhle kurzy u nás nejoblíbenější. Proč? No protože je to prostě točení - ovládnutí hmoty v reálném čase, tady doslova cítíte každé zrnko jílu pod rukama a když se vám po prvních pár hodinách podaří hlínu vytáhnout o pár centimetrů do výšky, tak tenhle pocit je prostě k nezaplacení. Kdo neví, nepochopí. Ale kdo to jednou zažil, tak už ví, jaké to je.

Odlévání hlíny do sádrových forem je také jedna z technik, která budí emoce. Já si s dovolením tuhle kapitolu, spolu se zatáčením keramiky do forem na kruhu, schovám na příště. Nebo do článku na mém blogu.

Jak se z hlíny stane keramika?

Po hodinách usilovné, ale současně naprosto uklidňující práce, jsme vyrobili syrový střep (no dobrá, naprosto dokonalý výrobek). Ten se zpočátku pozvolna, pak rychleji suší a po pár dnech je možné jej poprvé vypálit na teplotu okolo 900-950 stupňů. Ne, prosím, v troubě doma ani v peci na pizzu tuhle teplotu nedosáhnete.

Přežahnutá keramika po prvním výpalu už drží tvar, barva už není šedá, ale bílá nebo béžová, případně cihlově červená. Je hodně pórovitá, čehož se využívá pro snadnější nanášení glazury – to je ten lesklý povrch, vrstvička skla, která střep pod ní chrání a dodává mu barvu a finální vzhled.

Jak „se keramika glazuje“ pro jednoduchost dnes také přeskočím. Prostě naglazované výrobky teď čeká ještě jeden výpal, tentokrát na teplotu vyšší, okolo 1150 stupňů – může to být víc i míň, podle toho, o jaké výrobky se jedná a jak vypalujete. Keramika získává na finální pevnosti a vysokým žárem se na ní vytvoří vrstvička skloviny.

A proč keramika?

K nám do atelieru chodí kurzisté hlavně za odpočinkem – večerní kurzy ve stejný čas jsou ideální k tomu, aby po práci vypnuli a zaměstnali ruce prací s hlínou. Pak také všichni ti, kdo vyrábí nebo by chtěli vyrábět keramiku ve své vlastní dílně a hledají inspiraci a možnost zdokonalení.

Individuální víkendové kurzy jsou skvělé pro ty, kdo chtějí zjistit, jestli by keramika byla pro ně anebo si zkrátka chtějí vyzkoušet a osvojit základy tohoto řemesla. Víkendové kurzy skupinové navštěvují kurzisté a kurzistky z podobných důvodů, jako kurzy večerní. Jen s tím rozdílem, že jezdí z větší dálky a spojí příjemné s užitečným, čas na sebe a výuku v dílně. 

Autorka je majitelka a lektorka keramické dílny v Litoměřicích na Dlouhé ulici. www.kurzykeramiky.cz