Kliknutím zvětšíteOd této nešťastné události se však s touto kulturní památkou nic nedělo. Jako bychom zapomněli na kouzlo hodinové věže a jejích cimbálů pravidelně oznamujících poledne, krásných ocelových nýtovaných konstrukcí a překrásných vitráží, které dodávaly kouzlo každé výstavě, která se v prostorách Průmyslového paláce uskutečnila. To se naštěstí změnilo letos v únoru, kdy začala doposud největší rekonstrukce paláce od jeho vzniku.
Praha v rámci rekonstrukce dbá na zachování původní podoby a záchraně jeho historických prvků, včetně již zmíněných vitráží. Tato unikátní výzdoba se skládá z více než 107 tisíc jednotlivých skel. Ty zachraňují mistři řemesla ze studia Kolektiv Ateliers v čele se sklářem Zdeňkem Kudláčkem v Novém Boru. Novoborsko je přitom považováno za kolébku českého skla. V tomto regionu v současnosti působí zhruba 130 firem, které udržují světový věhlas českého sklářství.
Křehkost historické památky
Vitáže dovezené z Průmyslového paláce je třeba nejdříve demontovat. Již to je náročný proces vyžadující notnou dávku zručnosti. Ještě před vyndáváním skleněných výplní bylo zapotřebí jednotlivá skla očíslovat a nafotit tak, aby byla jasná pozice výplně v rámu před vyjmutím. Poté se skla slepila papírovou páskou a opatrně přendala do vozu pomocí živého řetězu tvořeného nejméně z patnácti lidí, aby nedošlo k jejich poškození. Následně byly vitráže převezeny do dílny v Novém Boru na osmdesáti na míru vyrobených stojanech.
Před demontáží se plocha skel zpevní papírovou páskou pro bezpečnější vyjmutí. Snášení jednotlivých vitráží z oken paláce je kvůli křehkosti skel řešeno lidským řetězem, maximální důraz je kladen na citlivost.
„Každá výplň je ukotvená v ocelovém nosném rámu pomocí sklenářského kytu s přidáním suříku, který je pevný jako beton. Je tedy zapotřebí kyt opatrně rozbít a odstranit, aniž bychom ohrozili křehké sklo. Museli jsme si proto vytvořit vlastní speciálně uzpůsobené nástroje a techniky, pomocí dlát s příklepem kyt jemně vychvějeme a jednotlivé výplně šetrně vyjmeme,“ vysvětluje Zdeněk Kudláček, který se vitrážovému řemeslu věnuje již třicet let.
Před zahájením demontáže vitráží je zapotřebí vyfotografovat jednotlivé skleněné výplně a jejich pozice, které se následně číselně označí. Vitráže se skládají z celkového počtu 107 700 skel vsazených do olověné osnovy.
Vitráže dohromady tvoří 5 023 skleněných výplní, které se skládají z celkového počtu 107 700 skel vsazených do olověné osnovy. Celková plocha vitráží čítá 2 256 m2, což je velikost dvou hokejových kluzišť. Z přivezených vitráží je potřeba opatrně rozebrat olověnou síť či v případě poškozených skel strhnout papírovou pásku, kterou jsou jednotlivé skleněné výplně slepené. Během tohoto procesu se tak sklář intenzivně seznamuje s křehkostí historické významné památky. Skla během požáru poškozená extrémním žárem se přesně vyměří do nové šablony, podle které vzniknou nové výplně. Ty budou přesně navazovat na původní vzor.
Rekonstrukce umožňuje generační obměnu vitrážového řemesla v Čechách
Tento náročný proces restaurování vitráží z Průmyslového paláce obnášející pečlivé kontroly více jak sta tisíc jednotlivých skel umožňuje dle Kudláčka jedinečnou příležitost generační obměny vitrážového řemesla. Vitráže Průmyslového paláce doposud nebyly restaurovány v takovém množství a jedná se o největší renovaci historických vitráží na území Česka za posledních 100 let. Pana Kudláčka již před začátkem renovace oslovilo více zájemců toužících naučit se restaurovat vitráže, jelikož v současné době v České republice neexistuje škola, kde by se dalo vitrážové řemeslo studovat. Podílení se na rekonstrukci Průmyslového paláce také nabízí jedinečnou možnost tradičního učňovského modelu ve sklářství, a to model mistr – učitel. Na jakoukoliv sklářskou specializaci se vážou léta praxe.
Sklenářský kyt po obvodu výplní je odstraněn pomocí sekáčů. Jedná se o velmi náročný proces, který vyžaduje velkou zručnost, aby se zabránilo poškození vitráže.
„Na pracích se podílí vedle zhruba dvaceti dalších i náš kolega restaurátor Zdeněk Henych, který prováděl před 50 lety poslední generální rekonstrukci vitráží. Tehdy s restaurováním vitráží Průmyslového paláce začínal jako dvacetiletý, dnes se sem po letech vrací. Jelikož se jedná o náročnou a velkou zakázku, je to pro nás skvělá příležitost vyučit nové zájemce o řemeslo. Pan mistr Henych společně s ostatními kolegy dohlíží na jejich práci a svým učňům ukazuje správnou techniku krok po kroku. Díky této zakázce tak vracím mistrům to, co oni předali mně a zároveň spolu učíme další generaci vitrážníků,“ dodává Kudláček.
Preciznost na prvním místě
Po pečlivém výběru a protřídění původních vitráží se jednotlivá zachovaná skla máčejí v 15% až 30% sodné lázni a domyjí se ručně.
Po pečlivém probrání a vytřídění původních vitráží se jednotlivá zachovaná skla máčejí v 15% až 30% sodné lázni a domyjí se ručně. Na první pohled lze poznat, že se na vitrážích v průběhu let od jejich vzniku provádělo několik úprav. Využívalo se různých barevných skel, jejichž odstíny a struktury se liší, někdy více, někdy méně od původně použitých.
Nové díly malovaných vitráží jsou domalovány tak, aby plynule navazovaly na zachovalá sousedící skla. Během malby je kladen důraz na styl malby, aby byl co nejvíce napodoben původní rukopis a pracovní postup. Po té se barva vypaluje v peci na 550 st.c..
Většina vitráží jsou jednobarevná skla skládaná do olověné osnovy, avšak ve východním a západním křídle jsou dvě velké malované vitráže podle návrhu Mikoláše Alše, které vyžadují speciální přístup. „Dalším důležitým krokem je míchání a zkoušky vypalovací konturovací barvy. Jde o to vychytat správný odstín na jednotlivá nová skla. Důraz klademe také na stejný dekor či způsob původní výroby. Veškerá skla jsou malována na prosvětlovacím stole, což je omatovaná tabule skla, která je podsvícena světlem. Imituje tak finální světelné podmínky v okně, což je důležité k odhadnutí odstínu a intenzity nánosu sklářské barvy. Cílem je, aby nová skla nebyla rozpoznatelná od původních,“ vysvětluje Kudláček.
Další fází je skládání zrestaurovaných skel do olověné osnovy o šířce 8 mm s 1 % cínu, který zajistí, aby olovo příliš neztvrdlo a nepraskalo při obtáčení skleněných dílců. Skla se obtáčí olověnými pruty tak, aby na sebe navazovaly co nejtěsněji.
Dalším krokem je skládání pečlivě zrestaurovaných skel do olověné osnovy, na kterou se používá olověný H profil s 1 % cínu, který zvyšuje odolnost olova. Skládání musí probíhat opatrně, skla se obtáčejí olověnými pruty a pasují do sebe tak, aby na sebe navazovaly co nejtěsněji a nejpřesněji. Vše je potřeba dělat velmi opatrně, aby nedošlo k prasknutí skel. Mistr poté přejde k tzv. letování. Povrch olověných prutů nově složené vitráže potře letovací pastou
a k letování použije slitinu z 60 % cínu a 40 % olova. Důležitá je přesná teplota tavení pájky, aby nedocházelo buď k jejímu přepalování, nebo nedotavení. Finálním krokem restaurování vitráží je kytování a čištění. Všechny výplně se vytmelí z venkovní strany směsí sklenářského kytu a fermeže. Takto vyrobená pasta se následně vtírá krouživými pohyby pod olověné profily tak, aby byly vyplněny všechny skuliny mezi olovem a skly. Kyt zatuhne a celou výplň tak výrazně zpevní a zároveň chrání vitráž před vodou.
Zanechat genia loci a obnovit historickou významnost
Cílem Prahy je skrze citlivou rekonstrukci zanechat genia loci a oživit historickou významnost budovy Průmyslového paláce, aby mohl v budoucích dekádách opět plnit svůj účel. Nově zrestaurované vitráže díky zručnosti, profesionalitě a dlouholeté tradici mistrů vitrážníků z Kolektiv Ateliers opět ozdobí palác a jeho nově dostavené levé křídlo. Pražané se tak v roce 2024 mohou těšit na výstavy doprovázené barvami historických vitráží.
16
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
